|
27. červenec 2009 v 08.16 | rubrika: Povídky
Kdož bez viny, hoď kamenem... V chladné místnosti sedělo několik lidí a přesto tam bylo ticho...tak velké ticho, že by člověk slyšel špendlík spadnout na zem. Před velkým oknem seděla dívka. Nebyla hezká, ani trochu. Nevím proč, ale pořád přitahovala mou pozornost. Dívala jsem se na ni a přemýšlela, proč tomu tak je, když by stačilo tak málo, upravit si vlasy, trošku |
přečteno: 80x | komentáře (2)
|
|
23. červen 2009 v 11.36 | rubrika: Povídky
Venku je sychravo, alespoň tady u nás, nebe má barvu olova a do okenních tabulek vyrtvale buší déšť. Proto sem dávám další pokus o povídku, snad se bude líbit. Inspirací k ní byl někdo, na kom mi moc záleží a proto je tak trošku věnována i jemu. Jinak, Miri, ještě jednou děkuji za obrázek.  Elen "Láska |
přečteno: 68x | komentáře (3)
|
|
29. květen 2009 v 21.47 | rubrika: Povídky
Do chodby jsem vpadla ověšená nákupními taškami. A to do slova a do písmene. "Sakra, se na to můžu krajcvajc" zanadávala jsem. "Pavle, Pavléééé" zavřískala jsem do ticha našeho domu. Odněku z hloubi se ozvalo: "No co jéééé?" "Že bys mi šel pomooooct?" "Coooo?" "Pomooooct" "No už jdůůů a neřvi tak jsem na druhým konci a neslyším |
přečteno: 104x | komentáře (5)
|
|
20. duben 2009 v 06.34 | rubrika: Povídky
Seděla ve velkém ušáku, v nohách jí ležela teplá deka a pohledem sledovala hodiny. Vždycky, když na něco čekala, nejraději by vteřinovou ručičku ještě popohnala. Teď ne. Zase čekala, ale přála si, aby ta ručička ještě zpomalila. Už takhle ten čas letěl a posledních osmačtyřicet hodin jí dokázalo, že může běžet ještě rychleji. Ačkoliv bylo v pokoji teplo, pustila se do ní |
přečteno: 87x | přidat komentář
|
|
12. leden 2009 v 09.25 | rubrika: Povídky
Zhodnotila jsem svůj odraz v zrcadle. Po dlouhé době jsem byla sama se sebou spokojená. Upnuté džíny, fialkový top na ramínka, který zvýrazňoval štíhlý pas a zároveň překrýval trochu širší boky. Lehké líčení, kdy jsem kladla důraz na oči a na rty jen lehce nanesla bezbarvý lesk. Rtěnky prostě nesnáším. Naposledy jsem kartáčem pročísla polodlouhé vlasy měkce spadající na ramena a sama na |
přečteno: 118x | komentáře (3)
|
|
20. listopad 2008 v 08.56 | rubrika: Povídky
Mobil ohlásil SMS. "Muzu se zitra stavit na pokec?" Překvapilo ho to. U něj na návštěvě nikdy nebyla a šance, že by se tak stalo byla asi taková, jako potkat ledního medvěda na Sahaře. Přesto naťukal stručnou odpověď. "Jo." Druhý den připravil pár chlebíčků a víno. Stále byl sice přesvědčený o tom, že si z něj udělala dobrý den a nepřijde, ale jistota je jistota. Pořád |
přečteno: 73x | přidat komentář
|
|
12. listopad 2008 v 13.13 | rubrika: Povídky
Obloha byla zatažená a jemně sněžilo. Na tvář jí dopadaly ledové vločky a hned tály. Zítra odjíždí na hory. Sama. Už je to tři měsíce, co se s ní Daniel rozešel a pořád na něj myslela. Zvlášť teď, v období svátků vánočních. Vánoce trávily vždycky spolu a najednou tu už nebyl. Byl sice tak hodný, že jí nechal byt, ale ten byl bez něj tak prázdný. Ostatně, věděla, že ho nepotřebuje, nedostatkem peněz |
přečteno: 90x | komentáře (3)
|
|
1. listopad 2008 v 18.49 | rubrika: Povídky
Cítila se zvláštně. Přála mu jen to nejlepší a teď to vypadalo, že se na něj usmálo štěstí. Přesto se v koutku duše neubránila smutku. Nechápala, proč tam ten smutek je. Stále spolu mluvili, ale měla neblahé tušení, že se i to mluvení začne pomalu, ale jistě z jejich životů vytrácet. A možná zmizí úplně. Už nebude mít tolik času. Myšlenky jí přeskakovaly jedna za druhou a ona nevnímala horečku, |
přečteno: 82x | komentáře (1)
|
|
7. říjen 2008 v 11.40 | rubrika: Povídky
Hodiny odbily desátou. Seděla v přítmí pokoje, který ozařovala jen malá lampička. Vypadala unaveně, strhaný výraz a kruhy pod očima jí přidaly minimálně deset let. Nedělala nic, jen seděla a přemýšlela. Přemýšlela o životě. O životě, který vedla. O životě, který se tak lišil od toho, jak si vše vysnila. Občas její pohled sklouznul do postele, kde spala malá holčička. Po tváři se jí mihnul úsměv, |
přečteno: 87x | komentáře (2)
|
|
16. září 2008 v 08.52 | rubrika: Povídky
Procházela překrásným zámkem se špalírem ostatních hostů. Vybral romantické místo pro svůj svatební den. Očima vyhledala jeho postavu. Byl krásný. Krásnější než kdy jindy. Na chvíli zatoužila po tom, aby ji objal a políbil. Nikdy se nepolíbili a ani nepolíbí. Věděla to. Úsměv na její tváři zmizel a ze rtů se vydral tichý povzdech. Otočil se a pohledem přelétl všechny pozvané. Pak ji uviděl. |
přečteno: 87x | komentáře (2)
|