Am | Máš mě rád?

Zhodnotila jsem svůj odraz v zrcadle. Po dlouhé době jsem byla sama se sebou spokojená. Upnuté džíny, fialkový top na ramínka, který zvýrazňoval štíhlý pas a zároveň překrýval trochu širší boky. Lehké líčení, kdy jsem kladla důraz na oči a na rty jen lehce nanesla bezbarvý lesk. Rtěnky prostě nesnáším.

Naposledy jsem kartáčem pročísla polodlouhé vlasy měkce spadající na ramena a sama na sebe se zašklebila. No jo, hezká jsem. A v duchu dodala pokračování hezká jako záchodová deska. Měla jsem prostě dobrou náladu. Pohled na hodinky mě ujistil, že je na čase vyrazit. Zabouchla jsem za sebou dveře hotelového pokoje. V tomhle městě jsem byla jen na jednu noc a hodlala překvapit někoho, na kom mi moc záleželo.

Po chvilce jsem dorazila do baru, kde měl být i ON. Bylo tam dost přeplněno a chvíli mi trvalo, než jsem ho našla. Opíral se o barový pult a vypadal tak, jako vždy - perfektně. Rychle jsem naťukala krátkou SMS: "Dnes ti to moc slusi. A co to vlastne pijes?" Přemýšlela jsem, jestli má mobil vůbec u sebe. Měl a já se mohla bavit jeho překvapeným výrazem. "Kde jsi?" přišla mi odpověď. "Tam, kde ty." "Tak sem pojd." Přiblížila jsem se k němu ze zadu a položila mu ruku na rameno. Otočil se a já se dívala do těch nejhezčích očí na světě.

"Ahoj" usmála jsem se. Chvíli trvalo, než odpověděl. "Ahoj." Pak se mu už zase vrátila lehká drzost, na kterou jsem byla zvyklá. "Pusa na přivítanou nebude?" "Ale jo" zašeptala jsem a políbila ho na tvář. Zjevně se mu to nelíbilo, protože si mě přitáhl a své rty přitiskl na mé. V podbřišku se mi roztančilo snad milion motýlků. Ještě mě nikdy nikdo takhle nepolíbil. Pak se odtáhnul, ale ze své náruče mě nepustil. Když náhle upřel svůj pohled někam za mě. Otočila jsem, abych zjistila, co upoutalo jeho pozornost. A bylo mi to okamžitě jasné. Stála tam. Dívka, která mu byla dost blízká. A to, jak se na sebe dívali...Bylo vidět, že je mezi nimi dost nedořešeného. Srdce mi sevřela ledová ruka a ve spáncích mi bušilo o stošest. Vytrhla jsem se z jeho náruče a doslova utíkala pryč. Přitom jsem polykala slzy, které se mi draly do očí. A taky si v duchu nadávala. Pane bože, jak jsem mohla být tak hloupá a mohla si myslet, že by mezi námi mohlo něco být?

Venku jsem se opřela o chladnou zeď a hlavou mi vířilo tisíce myšlenek. Zavřela jsem oči a sama pro sebe zašeptala otázku, na kterou jsem neznala odpověď. Máš mě vůbec rád?