Dotknout se hvězd

Obloha byla zatažená a jemně sněžilo. Na tvář jí dopadaly ledové vločky a hned tály. Zítra odjíždí na hory. Sama. Už je to tři měsíce, co se s ní Daniel rozešel a pořád na něj myslela. Zvlášť teď, v období svátků vánočních. Vánoce trávily vždycky spolu a najednou tu už nebyl. Byl sice tak hodný, že jí nechal byt, ale ten byl bez něj tak prázdný. Ostatně, věděla, že ho nepotřebuje, nedostatkem peněz Dan nikdy netrpěl. Původně chtěla zrušit i tu dovolenou na horách, ale kamarádka ji přesvědčila, ať jede. Prý "Jeď, Alenko, přijdeš na jiné myšlenky. Ke všemu když už to máš zaplacený." Jenže si nedokázala představit co tam bude sama dělat. To bude tedy super výlet, povzdychla si.

Druhý den naházela věci do kufru auta a vyrazila. Všude bylo plno sněhu, tak musela jet opatrně. Naštěstí svítilo sluníčko, nebylo pod mrakem jako včera. Měli objednaný několikahvězdičkový horský hotel, Dan na tom trval a teď mu v duchu děkovala. Nebude se nudit, i když neumí stát na lyžích. Když se ubytovala, vydala se na průzkum okolí. Hotel vypadal dobře a okolí kolem něj bylo nádherné. Zběžně obhlédla i hosty. Buď samé rodiny s dětmi nebo zamilované páry. Do dušičky se jí zase vkrádal smutek.

Večer trávila ve společenské místnosti se skleničkou vína a knížkou v ruce, když se tam přihrnula parta mladých lidí. Zvědavě zvedla oči od písmenek, podle veselého hlaholu se všichni dobře bavili. Pohledem zastavila na sympatickém, modrookém klučinovi, do kterého byla zavěšená drobná hnědovláska. Sympatický sice je, ale asi bude taky dost nafoukaný, pomyslela si. A ke všemu zadaný. Veselí té party jí nedělalo moc dobře, tak rychle dopila víno, zaklapla knížku a odebrala se do svého pokoje. Zítra měla naplánovaný bazén, už se těšila, jak si zaplave.

Druhý den odpoledne zamířila do hotelového bazénu. Lidí tam bylo dost a jak rychle zjistila, byla tam i ta partička ze včerejška a opět se dobře bavili. Dala si pár koleček a už se chystala ven, když dostala míčem ránu do hlavy. Otočila se, aby zjistila původce té rány, ale to už se její oči dívaly do tváře toho sympatického, ale dle jejího názoru nafoukaného klučiny. "Jé, promiň, já nechtěl" smál se kluk. Vyloudila kyselý úsměv, mezi zuby procedila "to je dobrý" a rozhodla se bazén opustit. V duchu tomu klukovi nadávala. Co si vůbec o sobě myslí, frajer jeden libovej. Prý já nechtěl. Určitě to udělal schválně. Co teď jen bude dělat? Pohledem zabloudila na nabídku masáže horkými kameny. A proč bych se nemohla nechat trochu rozmazlovat? Když už ležela na masážním stole, přihrnuly se další dvě návštěvnice. V jedné z nich poznala tu drobnou hnědovlásku, jestli si dobře pamatovala, kamarádi od ní z party na ni volali Andreo. Nechtěla poslouchat, ale bavily se tak nahlas, že to nebylo možné. "Já jsem tak šťastná, čekala jsem na něj dost dlouho" brebentila hnědovláska. "Taky vám to spolu moc sluší" zněla odpověď druhé dívky. "Už jsi mu řekla, že ho miluješ?" "Už jo, ale on mě ještě ne.

" "Neboj, určitě se brzy rozhoupe." Alena si zase vzpomněla na Dana. Taky spolu byli tak šťastní, kdysi. Než si našel jinou, se kterou byl zřejmě šťastnější. Přestala vnímat hovor těch dvou a ponořila se do vzpomínek...

Druhý den šla do bazénu až večer. V hotelu byla diskotéka, předpokládala, že všichni budou tam a ona bude mít klid na plavání. Tohle byl pro ni ten pravý relax, nikde si neodpočinula tak, jako ve vodě. Lehla si na záda a nechala se volně unášet po hladině. Najednou jí na tvář dopadla sprška vody. Tedy spíš pořádná sprcha. Zalapala po dechu a chystala se nadávat. Jenže ze sebe nevydala ani hlásku, protože se opět dívala do obličeje "starého známého". "To jste zase vy?" smál se kluk. "Máme na sebe štěstí, že jo?" "Taky koukám" řekla kysele. "To jste pořád tak otrávená?" "Ne, jen když vidím vás, protože když jste někde poblíž, tak mi jde evidentně o zdraví." "Tak se nezlobte, já jsem Petr." "Alena." "A pusa na tykání nebude?" Musela uznat, že stydlivej tedy není. Přitáhnul si ji za pas blíž a políbil na rty. Na její vkus ta pusa na tykání trvala nějak dlouho. Ale možná se jí to jen zdálo. "Už půjdu, začíná mi tady být zima." "Já tě doprovodím." "A kde máš přítelkyni?" prostě se musela zeptat. "Na diskotéce, jenže ta mě moc nebaví." "Nebaví tě diskotéka nebo drahá polovička?" popíchla ho. Neodpověděl, ale jí neušly čertovské plamínky v jeho očích. Cestou do pokoje nezavřel pusu a ona musela uznat, že se takhle dlouho nenasmála. Ani se jí s ním nechtělo loučit. "Nechceš jít na chvíli dál?" V duchu se zastyděla. Zve na pokoj cizího a ještě ke všemu zadaného kluka. Bylo na něm vidět, že váhá. "Nemusíš, jestli nechceš" usmála se. Jeho odpověď ji trochu překvapila. "Chci." Na pokoji probrali všechno možné a ona zjišťovala, že jí je s ním čím dál tím líp. "Už budu muset za Andreou." U dveří se na chvíli zarazil. "Můžu tě o něco požádat?" "Jistě." "Dáš mi ještě jednu pusu?" Překvapila ji jeho drzost. "Tak jedna pusa mě snad nezabije" usmála se a objala ho kolem krku. Petr se k ní sklonil a políbil jí. Trochu ji vyděsilo to, že se jí to líbí. Měla by přestat, má přítelkyni. Věděla, jaké to je, když se do vztahu vetře někdo třetí. Nejhorší na tom ale bylo, že vlastně přestat nechtěla. A jak to tak vypadalo, ani jeden z nich. Začali couvat až k posteli a Péťa ji na ni jemně položil. Přitom se nepřestávali líbat. Zajela rukama pod jeho tričko a drobnými polibky zasypávala jeho krk. Všechno jí něžně oplácel. Vnímala jen svůj zrychlený dech a jeho teplé, nenechavé ruce. Už nemyslela na Dana, ani na to, že byl Petr cizí a zadaný. Teď už byli jen oni dva a nikdo jiný...

Bylo to to nejkrásnější milování, které kdy zažila. "S tebou to bylo takové, jako bych se dotýkala hvězd" zašeptala mu do ucha. Petr ji pohladil po vlasech. "Už budu muset jít. Ale nezapomenu, věř mi." Naposledy ji políbil a odešel.

Druhý den ho už neviděla, odjel se svou partou brzy ráno. Přesto byla šťastná. A věděla, že tenhle pocit jí už nikdo nikdy nevezme...