12. leden 2011 v 11.33 | rubrika: Povídky
...jen další povídka... Všude ticho, že by se dalo krájet. Aby taky ne, když byly čtyři hodiny ráno a každý normální člověk spal. Jedním očkem jsem hodila po spících dětech, druhým po manželovi a teprve potom jsem spustila bosé nohy na chladnou zem. Došla jsem do kuchyně a postavila na čaj. Všechny moje myšlenky se týkaly včerejšího večera."Copak jsi to zase prováděla?" |
přečteno: 146x | komentáře (4)
|
14. říjen 2010 v 09.31 | rubrika: Povídky
...další povídka ze šuplíčku... ... Konečně doma zajásala jsem, když jsem zabouchla dveře za nepříznivým podzimním počasím. Venku lilo jako z konve. Ještě v chodbě jsem ze sebe sundala mokré oblečení a zcela nahá vklouzla do koupelny. Napustila jsem si vanu plnou horké vody... ... S mokrými vlasy a osuškou kolem těla jsem zamířila do kuchyně připravit si čaj. Nějak |
přečteno: 70x | komentáře (6)
|
25. červenec 2010 v 07.36 | rubrika: Povídky
...a nebo také ne... Pozorovala jsem krajinu ubíhající za okny a jen občas pohlédla na řidiče. Respektive řidičku. Byla krásná, i když trošku bledá, na krku zlatý řetízek s písmenkem M a oči jí zakrývaly velké sluneční brýle. Odkud já ji jenom znám běželo mi hlavou, ale za žádnou cenu jsem si nemohla vzpomenout. Jeli jsme už hodinu a půl. Za chvíli bychom měli být v cíli, |
přečteno: 77x | komentáře (3)
|
27. březen 2010 v 10.17 | rubrika: Povídky
...věnováno Arance... Tak to vám musím vyprávět. Tuhle jsem byla na návštěvě u své kamarádky Aranky. Už dle jména je vám určitě jasné, že je to Romka, tedy cikánka. Aranka totiž nemá ráda, když se jí říká Romka. Aranka je nejen velice krásná, štíhlá, dlouhé černé vlasy, oheň v očích i v těle, ale především je svá. Stejně jako její mluva. ![]() Předpokládala |
přečteno: 103x | komentáře (4)
|
20. březen 2010 v 10.11 | rubrika: Povídky
... protože smývá slzy... Usedla za volant, kabelku hodila na sedadlo spolujezdce a otočila klíčkem v zapalování. Venku drobně, ale vytrvale poprchávalo. Autem jezdila ráda, ale dnes se jí nikam nechtělo. Na druhou stranu, alespoň cestou může přemýšlet. Pustila rádio a vozem se rozezněla tesklivá melodie. Zařadila jedničku a pomalu se rozjela. Den byl šedivý, |
přečteno: 80x | komentáře (9)
|
9. listopad 2009 v 10.15 | rubrika: Povídky
Venku je sychravo, tak sem dávám další povídku, která se k tomuhle počasí docela hodí. Není romantická, není hezká, nemá hlavu ani patu a ani žádný význam... Prostě jen další písmenkový pokus... Toho dne pršelo. Obloha byla zatažená a fičel studený severák. Ale v její duši svítilo slunce, protože věděla, že dnes ho zase uvidí. Poskakovala po místnosti a přebírala |
přečteno: 70x | komentáře (4)
|
9. říjen 2009 v 09.25 | rubrika: Povídky
Venku sněžilo. Opuštěnou ulicí spěchala mladá dívka. Hlavu měla sklopenou nad černým notýskem, který držela v rukách a něco do něj zapisovala. "Tak to máme dalšího" sklouzla jí ze rtů jediná věta. Pak rozhodně notes zaklapla a nastavila svůj obličej sněhovým vločkám. V očích se jí zableskly ďábelské plamínky... Tiše vstoupila do bytu. Spolubydlící ji jen přejela pohledem. "Už |
přečteno: 58x | komentáře (2)
|
27. červenec 2009 v 08.16 | rubrika: Povídky
Kdož bez viny, hoď kamenem... V chladné místnosti sedělo několik lidí a přesto tam bylo ticho...tak velké ticho, že by člověk slyšel špendlík spadnout na zem. Před velkým oknem seděla dívka. Nebyla hezká, ani trochu. Nevím proč, ale pořád přitahovala mou pozornost. Dívala jsem se na ni a přemýšlela, proč tomu tak je, když by stačilo tak málo, upravit si vlasy, trošku |
přečteno: 80x | komentáře (2)
|
23. červen 2009 v 11.36 | rubrika: Povídky
Venku je sychravo, alespoň tady u nás, nebe má barvu olova a do okenních tabulek vyrtvale buší déšť. Proto sem dávám další pokus o povídku, snad se bude líbit. Inspirací k ní byl někdo, na kom mi moc záleží a proto je tak trošku věnována i jemu. Jinak, Miri, ještě jednou děkuji za obrázek. ![]() Elen "Láska |
přečteno: 68x | komentáře (3)
|
29. květen 2009 v 21.47 | rubrika: Povídky
Do chodby jsem vpadla ověšená nákupními taškami. A to do slova a do písmene. "Sakra, se na to můžu krajcvajc" zanadávala jsem. "Pavle, Pavléééé" zavřískala jsem do ticha našeho domu. Odněku z hloubi se ozvalo: "No co jéééé?" "Že bys mi šel pomooooct?" "Coooo?" "Pomooooct" "No už jdůůů a neřvi tak jsem na druhým konci a neslyším |
přečteno: 104x | komentáře (5)
|