Nebezpečná známost... část první

Venku sněžilo. Opuštěnou ulicí spěchala mladá dívka. Hlavu měla sklopenou nad černým notýskem, který držela v rukách a něco do něj zapisovala. "Tak to máme dalšího" sklouzla jí ze rtů jediná věta. Pak rozhodně notes zaklapla a nastavila svůj obličej sněhovým vločkám. V očích se jí zableskly ďábelské plamínky...

Tiše vstoupila do bytu. Spolubydlící ji jen přejela pohledem. "Už zase? Měla by jsi toho nechat, Reb,  jednou na to dojedeš." Odpověď nečekala, tenhle scénář se opakoval už dlouho. Obě věděli, že ta dívka s notesem už nemá co ztratit, proto byly veškeré odpovědi zbytečné.

Pohodlně se natáhla před krb a ponořila se do vzpomínek. Ještě před několika  měsíci byla obyčejná, veselá a hlavně šťastná holka. Zamilovaná. Pak stačila jedna jediná noc a celý její život se změnil. Stačilo, aby její přítel dal přednost svým kamarádům a zůstal s nimi na oslavě. Stačilo, aby ji nechal jít domů samotnou. A pak už jen temný stín za jejími zády, studená ruka na jejích ústech a zlověstný hlas, který jí poručil, ať mlčí.  A pak ta studená ruka na jejím těle. Ruka, kterou bohužel znala... Byla to nejdelší a nejhorší noc v jejím životě...

Zapípal jí mobil. Na tváři se jí mihnul opovržlivý úsměv. Další na řadě. Bezdětný, zadaný. "Styska se mi po tobe, lasko." No jo, mumla se si pro sebe. Jste všichni stejní. I když ve skrytu duše si musela přiznat, že jí to potěšilo. Tenhle na ni myslel skoro pořád a byl vlastně...hodný? Tuhle myšlenku rychle zvrhla. Žádný chlap není hodný. Naťukala odpověď. "Mne po tobe take. Kdy se zase uvidime, broucku?" "Zitra vecer. Miluju te." Upřeně se dívala do krbu, v němž tančily ohnivé plameny. "Tak tedy zítra" zašeptala...

...

"Dasty, k noze" zakřičel na svého neposedného psího přítele. Připnul mu obojek a vydali se domů. Šel pomalu, sníh mu příjemně křupal pod botama. Hlavou mu proudily myšlenky, jedna za druhou. Byl zmatený. Tu holku znal pár týdnů a byl s ní šťastný. Byla tak veselá, bezprostřední a přitom trochu tajemná. Mohl s ní mluvit o všem. Kromě její rodiny a přátel. Nechápal proč. Vždycky, když se zeptal, obratně odvedla hovor jinam. Takže o ní neví nic a přesto se zamiloval.

V takových úvahách došel až před dům. Dům, ve kterém nebydlel sám, ale s přítelkyní. Chodili spolu už dlouho, ale nikdy na jinou nepomyslel. Podíval se, to ano, jako každej chlap, ale zamilovat se, to ne. Tak proč teď a proč zrovna ona? Zmatek v něm zesílil. Měl by to ukončit, jeho přítelkyně si to nezaslouží. Možná to bude oba chvíli bolet, ale přejde to. Zapomene. Ta druhá přeci ví, že je zadaný. Určitě nepočítá s tím, že by odešel k ní. Ještě než došel ke dveřím, byl rozhodnutý. Skončí to. Hned zítra...

«5afa09cac96a0253067da5274878436d_web.jpg»