...aneb malé nahlédnutí do našeho zdravotnictví...

V pondělí odpoledne mě začalo opět pobolívat oko, do kterého mě synek zhruba před půl rokem píchnul. A do večera bylo rudé tak, že máky na polích bledly závistí. Noc byla strašná, oko

Na začátku mého psaní něco pro zasmání. Tuhle povídám Jirkovi: "Dones, prosím, malýmu ze skříně tričko." "Z jaký skříně?" "No z tý, ve který má věci." "Jo." A vidím, jak si to přítel vesele valí ke skříni, kde má věci dcera. Tak vám nevím, jestli se mám ještě podivovat nad tím, že více jak po dvou letech neví, kde má jeho syn oblečení.

A teď již k

...ze staré knihy setřen prach a já, pohroužena do četby, vrátila se o do dob minulých...

Dlouho jsem v té době minulé ovšem nesetrvala, neboť realita zavolala. Včera jsem s malým lítala po doktorech. Nejdřív zkontrolovat nožičky, vyfásnout další poukaz na zdravotní boty a vložky do bot s doporučením, aby malej trénoval stoupnutí na špičky. Pak k dětské doktorce na výtěry

Většina z vás ví, že bydlím na vsi ve starém rodinném domku. Sousedy poblíž nemáme žádné, jen pole, bažantnici a silnici. Kromě hospody tady není vůbec nic, žádný obchod (ten mi tu dost chybí), lékař, pošta nebo nedej bože kino či divadlo. Zatím mi to nevadí, protože si všude dojedu autem nebo busem. A co bude za x let neřeším.

A teď už slíbené fotečky

Travička

Trefné, protože moje drahá polovička dělá všechno tak nějak napůl.

Včera mě Jirka nesmírně vytočil. Jezdíme všichni pro Alču do školky a on se mi jen tak v autě zmíní, že jede k jednomu známému. A nezapomněl dodat, že "včera jsem ti to říkal." "No to teda neříkal, bavili jsme se jen o tom, že mu kohouta zakousla liška a jestli to má vyhodit. A pak o tom, že jeho známá daruje

...vyletí jako stádo koní...

Tak si poslouchám jednu písničku, polovička odjela do lesa, děti mi řádí za zády a nic mě nabaví. Zahrada posekaná, odpoledne jsem hrabala za barákem, je tam neuvěřitelný binec. Kamarád nám traktorem udělal pár řádků,  Jirka tam hned nasázel pár rajčat. Ještě tady mám salát a ředkvičky. Ale kdy a hlavně kdo je tam dá, je ve

Kupodivu tentokrát déšť vítám, protože Alča má infekci močových cest, takže dostala ATB a nesmí na sluníčko. Tím pádem jsem ji opět omluvila ze školky. Po týdnu chození.

V pátek jsem byla posedět s kamarádkou v koktejl baru. Polovička byla upozorněna na to, aby mi nezamkla dveře v chodbě (no to se snad

Začnu Velikonocemi. S dětmi jsem chodila já, Jirka měl jít původně do práce. Nakonec nešel, ale protože jsem neměla obarvená vajíčka ani nic nakoupeno, plán už jsme nezměnili. Oblékla jsem svoje prcky, vyzvedla malou od švagrový a dva kluky od sousedů a šlo se. Za dvě hodiny jsme oběhli celou vesnici a domů přinesli dvě tašky sladkostí. I o legraci nebyla nouze, to když se synovci připotáceli v

Venku prší, děti si kupodivu hrají a nechaly mi trošku času na psaní. Jinak každý komentář píšu na desetkrát. 

Práce: Stále ve fázi hledání. Včera jsem měla skočit do drogérky na pohovor, kamarádka mi říkala, že by tam snad měli někoho hledat. Nešla jsem. Alču mám zase doma s rýmou, kašlem a zarudlými

Pár z vás mi tuhle napsalo, do jakých zemí byste se rádi podívali. Většinou severských. Já mám radši teplo, ale brácha chtěl jet zhruba před dvěmi lety k Plitvickým jezerům a můžu říct, že mě uchvátila. Z finančních důvodů se výlet nakonec nekonal, ale třeba se někdy zadaří.