Dvě fáze uspokojování :)

Na začátku mého psaní něco pro zasmání. Tuhle povídám Jirkovi: "Dones, prosím, malýmu ze skříně tričko." "Z jaký skříně?" "No z tý, ve který má věci." "Jo." A vidím, jak si to přítel vesele valí ke skříni, kde má věci dcera. Tak vám nevím, jestli se mám ještě podivovat nad tím, že více jak po dvou letech neví, kde má jeho syn oblečení.

A teď již k fázím uspokojování. 

První jest fáze: Uspokojení z dobře vykonané práce.

Vrhla jsem se na sekání trávy, neboť její výška se nebezpečně přiblížila k mým kolenům. Doplnila jsem benzín, nastartovala a vjela do vlhké trávy. Sekačka zavrčela a chcípla. Do háje, nadávám. Takže celý proces opakovat znovu a rozhodně ne jednou. Boty mi kloužou po mokré trávě, kopřivy nemilosrdně šlehají nahá lýtka a pot v čůrcích stéká po zádech. Občas přiletí nějaké to hovado a píchne mě tam, kde to nejmíň čekám. Vzdychám, hekám, řvu, ale nevzdávám se. Pak dochází benzín a já s uspokojením obhlížím vykonanou práci. Jsem na vrcholu blaha, takhle by to nezvládnul leckterý chlap.

Švagrová s Jirkou nám vymalovali ložnici. Zeleně. Vymyslela jsem si linky, Jirka mi jen oznámil, že se na mě vykašle, tak jsem se do nich pustila sama, i přestože bytostně nesnáším výšky. Potřebovala jsem jen metr, pastelku a vodováhu. Za chvíli bylo hotovo. Co chci, to dokážu, jak říká hospodyňka.

Taky jsme dostali sedačku. Strakatou, masivní, zadarmo. Kdybych si ji měla koupit, určitě si takovou nevyberu, ale nemá roztrhané matrace, jako ta, co jsme měli. Trojkřeslo, dvojkřeslo a křeslo. V obýváku bude jen troj a dvoj a ještě na ně hodím přehoz.

Fáze druhá: Uspokojení ze spokojenosti sama se sebou

Samozřejmě neusínám na vavřínech, stále se snažím zhubnout. Jen jsem si zase začala spínat vlasy do skřipce a pořídila si náušnice. A světe div se, mám letní šaty a k tomu botičky od ségry (jejímu manželovi se nelíbily, tak mi je dala). Jirkovi se nelíbí ani jedno, za tři stovky by mi prý takové šaty spíchnul taky a boty jsou děs a hrůza. Jenže má smůlu, já jsem (u)spokojená (a na šaty mi přispěla Jirkovo mamka, jinak bych si je nekoupila). Byla jsem se mrknout v práci, courala jsem z jednoho místa na druhé a skvěle si popovídala. Jak už jsem řekla, kdyby to jen trochu šlo, hned bych se vrátila. Nebo kdyby měla Renátka firmu, dělala bych pod ní

 A protože jdu v září na svatbu, mám objednané tyhle šatičky. Vůbec netuším, jestli mi budou sedět a slušet, takže se nechám překvapit.

Tož to by bylo asi vše, uspokojená jsem až až. Krásný, slunečný a veselý den všem.