Začnu Velikonocemi. S dětmi jsem chodila já, Jirka měl jít původně do práce. Nakonec nešel, ale protože jsem neměla obarvená vajíčka ani nic nakoupeno, plán už jsme nezměnili. Oblékla jsem svoje prcky, vyzvedla malou od švagrový a dva kluky od sousedů a šlo se. Za dvě hodiny jsme oběhli celou vesnici a domů přinesli dvě tašky sladkostí. I o legraci nebyla nouze, to když se synovci připotáceli v hodně podroušeném stavu.
Alča byla na pětileté prohlídce. Kreslila, počítala, to jí šlo. Váha 24 kg, výška 115 cm. Trošku zlobí s očima, párkrát nevěděla, kam "židličky" směřují. Kromě toho stále neumí ř (Sargo, umí už Jáša ř?). Zdravá je, jen v moči měla maličko bakterií, tak to mudra poslala na rozbor. Jinak je holka šikovná, na kole jezdí čím dál líp. No a u malýho taky úspěch, pindík už nemá dírku jen jako špendlíkovou hlavičku, ale jako dvě. Tak snad se dobereme k úplnému přetažení. Teď o víkendu boural na tříkolce (byl na hlídání u babičky a ta ho svěřila sedmileté neteři), takže má parádní silniční lišej na obličeji. Obě děti mi neustále a tradičně drtí nervy, už bych se pomalu měla začít poohlíže po nějaké pěkné psychiatrické léčebně.
No a vztah s Jirkou je v normě. O víkendu jsem seděla na dvorku a pozorovala slepici s kohoutem, jak si užívají. A tu přiběhl druhý kohout a radovánky jim překazil. No vida, povídám si. I o tu slepici je větší zájem než o mě.
Jinak práce žádná, jestli mě přijali do školy ještě nevím. Finanční situace pořád stejná, ségra mě tahala na cvičení, jenže musela bych dojíždět a nemám na benzín. Takhle si zacvičím doma a ušetřím čas i peníze. Jenže včera mi opět Jirka dokázal, že ono i blbejch dvacet minut hlídat děti je problém. Řekla jsem mu, že jdu cvičit a dala mu děti na dvorek. "Je tam zima, zase nastydnou a já nemám čas je hlídat" vztekal se. Alča za chvíli domů přiběhla a přesně jak jsem skončila dvacetiminutovku, slyším z venku řev malýho. "Co je, proč brečí?" ptám se. "Protože zlobil a dostal na zadek. Já ti říkal, že nemám čas je hlídat." A to už jsem vyjela. "Já chtěla pro sebe jen debilních dvacet minut a on je to takovej problém." Popadla jsem prcka a vztekle třískla dveřma. A hned mě napadlo, že ta vysoká škola nebude průšvih, ale průser, protože Jirka nevypadá na to, že by mi učení usnadnil.
Asi bych měla začít taky myslet na sebe, ale je to strašně těžký. Občas bych si chtěla udělat radost, koukala jsem na nové náušnice za stovku. Tričko u vitenamců bych si taky koupila, ale děti pořád nemají nové boty. Poslední dobou je mi všechno tak nějak líto. A to mi ještě včera volal táta, ať nejezdíme, že je mamka nemocná. Dobře. Až pak jsem se od Jirky dozvěděla, že mamka byla na kapačkách. Za chvíli mi volala ségra, co je s mámou, že se jí teta ptala, jestli už je z nemocnice doma. Ségra s bráchou bydlí pár metrů od našich. Nakonec mi ségra poslala sms, že je mamka už doma, že to byla střevní chřipka a má oslabenou imunitu. Všechny testy má v pořádku. Takže buď táta neměl pomyšlení na to, nám to říct, nebo nás prostě nechtěl strestovat. Je takovej.
A dneska už stačí, jsem se nějak rozepsala. Krásný den všem