Drahá polovička

Trefné, protože moje drahá polovička dělá všechno tak nějak napůl.

Včera mě Jirka nesmírně vytočil. Jezdíme všichni pro Alču do školky a on se mi jen tak v autě zmíní, že jede k jednomu známému. A nezapomněl dodat, že "včera jsem ti to říkal." "No to teda neříkal, bavili jsme se jen o tom, že mu kohouta zakousla liška a jestli to má vyhodit. A pak o tom, že jeho známá daruje sedačku a že to vyfotí a pošle na mail. O tom, že tam pojedeš nepadlo ani slovo." "To jsem ti teda říkal." "Neříkal." Nešlo o to, že tam má jet (alespoň mu vezme ta kuřata, co tady známý má, kuřata se vylíhla i nám a ještě se líhnou kachny, nemáme to kam dávat), ale o to, že ze mě dělá debila.

Vylezeme před školkou z auta a on na mě začně řvát, kdo mu počmáral klíč od našeho zánovního vozu. "Já ne." "To vůbec nemají děti dostat do ruky." "Já jim ten klíč taky nedala" vztekám se. "Myslím tu modrou fixu." Z Alči nakonec vylezlo, že klíč ležel v kotelně, stejně jako ta fixa. Kdo to tam asi nechal ležet...

Přijeli jsme domů a Jirka teda odjel k našemu známému. Děti chtěly jet s ním, což odmítnul (chá a mě se diví, když si chci v klidu posedět u kamarádky bez dětí). A já zjistila, že odjel bez těch kuřat. No chápete to? Pořád držkuje, že je nemá kam dát a pak odjede bez nich. Jen co se vrátil, sjela jsem ho na tři doby. Opět ze mě udělal blbce "já ti VČERA říkal, že mu ty kuřata nepovezu a říkal jsem ti to i DNESKA." "No to teda neříkal. A můžeš mi vysvětlit, proč jsi tam teda jel?" "No, abych mu dal tu mailovou adresu." "Tu jsi mu mohl poslat smskou." "Musel jsem mu to jet vysvětlit, nemá internet, tak tomu nerozumí. Fotky nám pošle ta paní." "To jsi mu klidně mohl poslat smskou, paní stačí dát jen e-mail." Prostě, koukala jsem na něj jak tele.

Ono nejde o to, že jel, pro mě za mě, ať si jede třeba do prd.le. Jde o to, že na účtě máme nula nula plus, v peněžence je to lepší, tam je asi třicet kaček, do výplaty ještě skoro tři týdny a milostpán si jen tak plácá benzín, protože se mu právě chce jet na návštěvu. Z mého pohledu úplně zbytečnou.

Hnul mi žlučí tak, že jsem třískla dveřmi a nechala ho s dětmi venku. Jak většina z vás ví, Jirka je rádoby chovatel všeho možného. Jenže, pro to, abyste mohli něco chovat, musíte mít vytvořeny určité podmínky. Ne jak on, že mi z pidi dvorečku udělá šest dalších ještě pidipidipidi dvorečků. Sem dám slespice, sem kachny, sem holuby a sem psa. Opičárna hadr, vám to schválně nafotím. Už jsem mu říkala, že pro fenku postavíme další voliéru a pro kachny chlívek za barákem a tady zůstanou jen slepice a holubi. Jo, taky máme králíky, před nedávnem měla jedna samice mladý. Měla, protože chovatel Jirka nekupuje granule, tak mu to opět pošlo. Ostatně jako každý rok (a to jsem mu stokrát říkala, že to má zlikvidovat, protože je z toho prd, když jim nedává granule). Ne, já jsem debil, který tomu nerozumí. I když teď říkal, že se toho už pozbavuje (ale říkal to velice neochotně, takže tuším, že zase bude připouštět a zase to dopadne jako vždycky).

Tak doufám, že jsem vás pobavila a pěkný den všem.

PS: Práce a škola stále nic.

PPS: ...miluju rozmanitost naší rodiny, každej den mě totiž nasere někdo jinej... A někdy i dvakrát za sebou...