Venku prší, děti si kupodivu hrají a nechaly mi trošku času na psaní. Jinak každý komentář píšu na desetkrát.
Práce: Stále ve fázi hledání. Včera jsem měla skočit do drogérky na pohovor, kamarádka mi říkala, že by tam snad měli někoho hledat. Nešla jsem. Alču mám zase doma s rýmou, kašlem a zarudlými uzlinami. Takže na doporučení mudry do pátku doma, cucat Septolete a dávat kapky na kašel. Po článku u Hospodyňky můžu přispět svou troškou do mlýna. Přemýšlela jsem, proč jsou upřednostňováni jiní kandidáti (Jirka mi říkal, že nějaká firma vedle nich přijmula mladou holčinu na administrativu, že někoho hledají jsme nevěděli ani jeden). Jsem máma s malými dětmi. Kromě toho, pracovala jsem pouze ve státním sektoru. I to bude pro sektor soukromý problém. A až mi bude padesát, nikdo mě nezaměstná právě proto, že ji mi padesát. Co dodat.
Děti: Když nemarodí, je to pohoda. Alča se učí jezdit na kole bez koleček. Snahu má, ale chce to ještě trénink. Jinak je prostořeká a tvrdohlavá až hrůza. Typický beran. Plácnutí přes zadek je jako házení hrachu na stěnu. Takže zakazuju animáčka (mami, já už nebudu zlobit a udělá ty smutný oči, maminky určitě znají
Doma klid a mír. V pátek jsme byli na tréninku, Jirka si chodí občas začutat. Počítám, že tam Alča nastydla, byl strašný vítr. A víte co? Zhoupla jsem se na houpačce. Na jedné straně seděla neteř (devatenáctiletá
Pro dnešek stačí. Krásný den všem