...aneb malé nahlédnutí do našeho zdravotnictví...
V pondělí odpoledne mě začalo opět pobolívat oko, do kterého mě synek zhruba před půl rokem píchnul. A do večera bylo rudé tak, že máky na polích bledly závistí. Noc byla strašná, oko pálilo, slzelo, do toho se přidala rýma a mně bylo jasné, že musím k doktorovi. Druhý den jsem se snažila svému očaři zhruba hodinu dovolat, ale nikdo to nebral. Na netu jsem našla, že by tam měl být do půl třetí odpoledne, z mého pohledu času dost, ale protože je tam vždycky hodně lidí, bude lepší vyrazit ráno a doufat, že tam bude.
Byl. Dorazili jsme v půl deváté, čekárna narvaná. Jirku jsem poslala do práce s tím, že až budu hotová, tak mu brnknu. Usadila jsem se a čekala. V deset přišla na řadu paní, co tam byla od půl sedmé. Lidé přicházeli, ale do ordinace byli vpouštěni v tempu mnohem pomalejším. V jedenáct vyšla korpulentní sestra a čekárnu zamkla, takže ti, co přišli po jedenácté, měli smůlu (hlavně, že má ordinační hodiny do půl třetí). Uběhla hodina, pak další (nevím proč, vzpomněla jsem si na Skautíka). Ručička se přiblížila k půl druhé, když na mě konečně přišla řada. V ordinaci se sestra jala hledat mou kartu, když v tom zazvonil telefon. Sestra dál nerušeně pokračovala v hledání, volající nevydržel a zavěsil (tak už chápu, proč jsem se nedovolala). "Sedněte si, budete číst." "Ale já mám to jedno oko špatný" upozorňuji sestřičku. "No a co, taky mám špatný oko." Pokrčila jsem rameny a přečetla to, co se dalo. Ještě změřit tlak v očích (19/19, což prý jde) a přesednout si do druhé části ordinace, kde seděli dva pacienti, co byli přede mnou. Minuty ubíhaly a já se modlila, ať se stane zázrak a doktor zrychlí, neboť hrozilo, že tam sebou seknu. Z ničeho nic mi začalo být na zvracení, tep se zvednul a začaly mě brnět ruce a nohy. Paráda, z kabelky jsem vylovila žvýkačku a doufala, že mi pomůže. "Nechcete bonbon, když je vám zle?" ptá se soucitně paní, co přišla po mně. "Ne, děkuju, mám žvejkačku." Paní pokračovala "máte v oku škrábanec, že jo. To já měla taky, vrátilo se mi to asi desetkrát, do oka mě škrábla větev. Nakonec jsem skončila na tři týdny v nemocnici, kde mi píchaly injekce. A pak to nějak přešlo." Snažím se paní odpovídat a nemyslet na to, že jsem na nejlepší cestě se složit k zemi. Hodiny ukazují čtvrt na tři, když mě doktor volá.
A říká mi to, co už dávno vím. Že se epitel na rohovce opět utrhl a že už to musí být delší dobu (oko mě občas pobolívalo, ale vždycky to přešlo, tak jsem to neřešila). Domluvili jsme se, že se objednám na vyšetření a eventuelně na laserový zákrok do pražské kliniky. Sestra mi kápla do oka, přelepila ho, vyfásla jsem doporučení, recept na léky, zaplatila 30 korun poplatek a šla. Mezitím jsem poslala sms mamce, jestli by byla tak hodná a na tu operaci mi půjčila 5 tis. (ani nevíte, jak těžko se mi to psalo a jak mizerně mi přitom bylo). Souhlasila, táta se ještě rozčiloval, jak to, že to není zadarmo. Později jsem se i dozvěděla, proč to není zadarmo. Ale to bych předbíhala. Zavolala jsem na pražskou kliniku, operátorce sdělila jaký mám problém a ta mi začala sdělovat podrobnosti. "Dobře, vstupní vyšetření je tisíc korun, operace vás vyjde na dvanáct." V tu chvíli mě polil pot. "Moment" povídám "pak doktor říkal, že se vejdu do pěti tisíc." "Já na to s kolegyní koukala, je to doopravdy dvanáct tisíc. A teď domluvíme ten termín, nevím, kdy si budete moct vzít dovolenou v práci." "Mám dvě malý děti" sděluji slečně do telefonu a i na tu dálku cítím, že se zarazila. "A na tu operaci nemám" dodávám tichým hlasem, protože se mi derou slzy do očí. "Aha, to chápu" povídá slečna. "Víte co, neobjednávejte mě, zavolám, pokud ty peníze seženu. Pěkný den." Ale už když jsem to říkala mi bylo jasné, že nebudu shánět peníze, nýbrž jinou kliniku.
Nejdřív jsem zavolala do Mostu, kde také dělají laserové operace. Tam mi paní vrchní sestra řekla, že je sice dělají, ale operace rohovky patří do KOSMETICKÝCH operací a tu dělají jen soukromá zařízení (takže nejspíš proto se tento zákrok platí.) Nevím, nechci vypadat mladší ani krásnější, nejdu si vyhladit vrásky ani zvětšit prsa, chci být jen zdravá a fungovat, ne být minimálně na týden vyřazená z běžného života (díky bohu, že nechodím do práce). Paní byla úžasná, hned mi doporučila další dvě zařízení, kam bych se mohla obrátit s dodatkem, abych ale s těmi pěti tisíci počítala. "S pěti počítám, se třinácti už ne" a s díky zavěšuji telefon.
Nakonec jsem se objednala do Plzně, kde se cena pohybuje od 3 do 5 tisíc, tak jak jsem s tím počítala. Jedu tam v pondělí a jen doufám, že to těch 5 tis. nepřekročí. Několikrát jsem se ujišťovala, zda-li je tato cena za operaci ne za předoperační vyšetření.
Tak mi pěkně prosím držte palečky, ať mi do dobře dopadne a až se vrátím, hodím vám sem, jak jsem dopadla.
PS: Na komentáře odpovím později, už se mi špatně kouká. Pěkný den všem.