...ta moje by do toho taky narazila... konstatoval náš společný kamarád

To máte tak. Alča musela na ouřad pro nějaké ty formuláře. A jak si takhle jede, zří na silnici podezřelý předmět. Zamžourá očkama a situaci vyhodnotí takto: Prostě pojedu tak, aby mi ta věc "prošla" mezi koly (nebyl

Poslední dobou jsem nějaká podrážděná. Děti mě točí, přítel taky. Jsem vzteklá. Tak moc, že jsem si říkala, že to snad není možný a radši si udělala těhotenský test.   Znáte to, náhoda je blbec. Vyšel negativní, takže tady zakopaný pes nebude.

Šůruju domeček, takový vánoční úklid. Celoroční. 

...tak si tak dneska přijdu na parkoviště ve městě ke svému autu, na jedné ruce malýho, ve druhé tašky, ve třetí ruku dcerky, sluníčko pere a já funím jako lokomotiva, po zádech mi stékají vodopády potu, prostě uondaná, unavená a hle. Vedle mého škopíku stojí jiný škopík, lepší. A řidič byl tak hodný, že mi nechal pidi pidi mezírku, kterou bych se snad i protáhla, mít o dvacet kilo míň. Tož

Stručný report z mého nudného života

Práce: Pořád mě to baví, pořád je to bomba. V říjnu jedu na jednodenní školení. Přála bych si tam zůstat na trvalo. V téhle práci, ne na tom školení.  Mimochodem, už jste někdo přišel

Poněvadž jsem dostala milé pozvání, tož se také účastním

 Hra spočívá v tom, že

1. napíšeš kdo tě do hry pozval

2.napíšeš deset věcí, které máš ráda

3.pozveš prostřednictvím komentářů dalších deset lidí do hry

Bod první. Jak už jsem řekla úvodem, dostala jsem milé pozvání

Podle sychravého počasí bych řekla, že léto je definitivně za námi a přichází podzim. Tady se říká, že jakmile zmizí chmel z chmelnic, je definitivně po létě. Je fakt, že chmelu ke sklizni už moc nezbývá...

Poctivě čtu vaše blogy, jen nekomentuji. Někde se smutní, jinde je veseleji. U mě je to jak kdy. Někdy super, jindy děs. Poslední dobou jsem dost navztekaná. Na všechno a na všechny,

...vždyť víš, co chci, já vím, ale nejde vo to, kdo co chce, vždyť víš, co chci, já vím, ale já mám svoje instrukce...

Přišel čas se zase na chviličku ukázat a hodit do placu pár písmenek.

Minulý týden jsem od neděle do čtvrtka strávila u našich, neboť hlídací babička odjela na tábor. Děti extrémně zlobily, moc jsem si neodpočinula, ani mamka, až jsem ji litovala. Tentokrát to bylo trochu náročnější. Tenhle týden hlídá

Po dusnu, které u nás panovalo (a to dost dlouho na to, že většinou po pár hodinách vychládám) opět vyšlo slunce. Když nejsme v práci (která mě strašně baví a odcházet se mi bude s těžkým srdcem), trávíme všechen čas na zahrádce. Děti si hrají, já sekám trávu a Jirka staví nad pískovištěm domeček s budoucí skluzavkou. Prostě idylka.

Dnes byl v plánu výlet na kolech se známými, ale nakonec

Než bych vám tady zase vypisovala boje s drahou polovičkou, hodím vám sem ze šuplíku předělávku Dana Landy. 

Je nádhernej večer a začínáš psát,
víno ti dodalo sil,
bůh ti byl svědkem, když měl jsi mě rád,
to tenkrát snad ještě byl.

Mý dopisy všechny jsi tisíckrát čet,
v