...tak si tak dneska přijdu na parkoviště ve městě ke svému autu, na jedné ruce malýho, ve druhé tašky, ve třetí ruku dcerky, sluníčko pere a já funím jako lokomotiva, po zádech mi stékají vodopády potu, prostě uondaná, unavená a hle. Vedle mého škopíku stojí jiný škopík, lepší. A řidič byl tak hodný, že mi nechal pidi pidi mezírku, kterou bych se snad i protáhla, mít o dvacet kilo míň. Tož dím a hodně hlasitě: "No ty vo.e, to si snad dělá prd.l, zaparkovat tak deb.lně, takhle bych nezaparakovala ani já a to jsem ženská..." Když tu se mi náhle za zády ozve tiché: "Paní, já už odjíždím pryč." Otočila jsem a spatřila staršího pána. A zmohla jsem se jen na: "Děkuju."
Jo styděla jsem se. Strašně moc. A slíbila jsem si, že si na svoji nevymáchanou pusu dám příště pozor. Protože kdo ví, kdo nebo co by mi stálo za zády příště.
PS: A to jsem to měla v horoskopu, že si mám dávat pozor na peníze a na svou pusu.