Stručně

Stručný report z mého nudného života

Práce: Pořád mě to baví, pořád je to bomba. V říjnu jedu na jednodenní školení. Přála bych si tam zůstat na trvalo. V téhle práci, ne na tom školení.  Mimochodem, už jste někdo přišel na to, kde vlastně dělám?

Akce: Začátek září byl ve znamení dočesné ostatně jako vždy. Vzali jsme jen Alenku, malej je prostě ještě malej. Všichni jsme si to užili a dokonce mi Jirka vystřelil na střelnici kytičku (i když to střílení jsem si vyžebrala).  Hned v sobotu nás čekala grilovačka u strejdy, kterému se narodila vnučka. Takže paráda. Tuhle sobotu slavil Jirka narozky, povedly se i přesto, že jsem šla spát už v půl 11, měla jsem toho plný kecky. Znáte to, nazdobit chlebíčky, upéct buchtu a ještě do toho děti.  Takže taky paráda.  A příští týden slaví můj taťka padesátiny. Přemýšlím, jestli bych si neměla udělat nějakou masku jako překvápko. Za striptéra ale rozhodně nepůjdu.

Děti: Bojujeme s teplotami. U Alenky ustupují, malej je na tom trošku hůř. Ve školce nám nabídli kurzy hraní na flétničku a němčinu. Sice jsem chtěla angličtinu, ale čím jsem starší, tím víc si myslím, že je to jedno a vzhledem k tomu, jak se společnost vyvíjí bych řekla, že v budoucnu budou na všech školách jazkyky dva. Uvidíme, jak u toho Alenka dlouho vydrží. Malej je bez prsa, stále na plínách (možná, že už jsem to psala). Za dva týdny si jdeme pro zdravotní sandále na ty jeho vybočené nožičky.

A co dělám já? Asi bych měla cvičit a necpat se pořád čokoládou.  Snažím se o sebe trochu pečovat. Vzhledem k tomu, že hlavně vlasy mám v příšerném stavu, tak jsem si koupila biosil, nějaký ten šampón na poškozené vlasy a balzám. Jestli mi to pomůže, ví jen bůh. Jo a obarvila jsem se. Intenzivní fialová a docela se mi to líbí. Dokonce mi to pochválil jeden klučina z práce. Jestli to myslel vážně nebo to bylo jen ze slušnosti, ví bůh. A matrix.  Taky bych chtěla začít na stará kolena studovat. Od září příštího roku. Jsem domluvená s kolegyní, že bychom mohli jezdit spolu. S Jirkou je to někdy pohoda, někdy strašný boje, hlavní problém, co se týká mě, je ten, že když už má čas, vymýšlí plány, ale jen sám pro sebe. Tu trénink, tu zápas, tu les, nějaká ta akce... Naposledy mi předhodil tohle. "Mohl bych jít do lesa, nebo vyzkoušet ty brusle, co jsem dostal k narozkám nebo jít do hospody." Nejvíc mě točí, že tohle si je schopnej naplánovat i tehdy, když jsme doma sami, bez dětí. Minule jsem je udala u našich a zůstala s ním doma. Jestli jsem čekala radost z toho, že můžeme být konečně spolu, zmýlila jsem se. Radost absolutně žádná. Naposledy jsem chtěla, abychom se spolu vykoupali. Odpověď: "Tohle jsme dělali, když jsme spolu začali chodit." V překladu: Na tohle jsme už staří, takže nic nebude.

Ale jinak pohoda a klid. Myslím, že pro dnešek jsem vás už unavila dost a zase běžím k dětičkám. Krásné odpoledne všem.