Podzim

Podle sychravého počasí bych řekla, že léto je definitivně za námi a přichází podzim. Tady se říká, že jakmile zmizí chmel z chmelnic, je definitivně po létě. Je fakt, že chmelu ke sklizni už moc nezbývá...

Poctivě čtu vaše blogy, jen nekomentuji. Někde se smutní, jinde je veseleji. U mě je to jak kdy. Někdy super, jindy děs. Poslední dobou jsem dost navztekaná. Na všechno a na všechny, nejúžasnější na tom je, že z 99% nemám důvod. S Jirkou jsou to boje, ale to je na zvláštní článek o (ne) manželském soužití.

S Jiříčkem jsme byli na kontrole s nožičkami. Doktor nám předepsal zdravotní sandále. Doplatek je necelé čtyři stovky, přijít si pro ně máme za měsíc. Špunt v nich bude běhat doma, mám obavu, abychom se za měsíc nebrodili sněhovými závějemi, takže sandále mu v tu dobu budou venku k ničemu. Nočník nám pořád nic neříká, ale od prsa jsem ho už definitivně odstavila. Trošku mi to je líto, ale zase v noci se budí maximálně dvakrát, jinak spinká jako miminko.  Takhle jsem to měla i s Alčou, když byla u prsa, ležela u něj celou noc, jak jsme ji odstavila, byl klid.

Alenka dneska nastoupila do školky. Do středňáků, jak říkám já, oficiálně se jejich třída jmenuje Kamarádi takže už není Včelička. Jedna paní učitelka s nimi šla ze Včeliček, druhá je nová, ale stejně suprová. Alenka se strašně těšila, pomalu ani dospat nemohla (jsem zvědavá, kdy začne žebronit, že chce chodit domů po o ). Paní učitelce jsem ještě vysvětlila, že obří modřinu na zádech nemá od toho, že by dostávala, ale od toho, jak skákala z postele na trampolínu. Stokrát jsme jí říkali, ať takhle neskáče, že si něco udělá a po stoprvé narazila na radiátor. Brečela, ale vzhledem k tomu, že jí vždycky brzy otrne, postel jsem přestěhovala. Radši.

Práce mě pořád strašně baví. Jen mě děsí to, co vymýšlí naši zákonodárci. Hnus, velebnosti. Asi zorganizuju Vzbouření na vsi. Ale trošku větších rozměrů něco jako Vzbouření v ČR. Někdy chodím pozdě spát a koukám na TV. Buď jsou to Tudorovci nebo nějaký film. Tuhle jsem na jeden koukala do jedné do rána. Prostě jsem musela vidět konec. A mám rozepsanou povídku. Původně byla určená jen pro jednoho člověka, ale protože nevím, jestli je kontakt na něj ještě aktuální, nejspíš ji zveřejním.

A protože mi děti bourají už tak dost chatrné obydlí, musím končit. Krásný večer všem