Radost zmizela z tvého žití,
emoce marně snažíš se skrýt.
Trápení v srdci na věky míti,
pláčem zmatek zaplašit.

Ta slova tvoji lásku tají,
toho, jenž klid a duši ti vzal.
Najednou patříš mezi ty, co utíkají,
chtěla bys vědět, co bude dál...

Láska - Obrázky a citáty na profil lide.cz
 

Zkuste a do komentů napište, jak jste dopadli  Já měla jen 1 odpověď špatně

Testík zde

Utíkám...

Nejbolestnější je vedle někoho sedět, jen tak se ho letmo dotýkat, plakat pro něj po nocích, ale vědět, že ho nikdy nemůžeme mít...

Dřímám v křesle, když ticho domova protne zvonění zvonku. No zvonění, spíš parádní ječák. Mrknu na hodiny a zděsím se. Jé, má přijet kamarádka a já si tu vyspávám. Vylítnu z vyhřátého místečka jako po uštknutí hadem a běžím otevřít dveře. Kamarádka

Začátek nebo už konec?

Uběhlo pár měsíců od doby, kdy se Alex oženil s krásnou Markétkou. I já si mezitím našla partnera, takže by se mohlo zdát, že je vše tak, jak má být. Kdyby...kdyby jsme si jednoho krásného dne neřekli, že se vlastně milujeme...

Do mobilu ťukám sms. "Pujdes se mnou vecer ven?" Ze seznamu, převážně dívčích jmen, vybírám hned to první. Alex.

V pozdní době po setmění,
nastává čas na sladké snění.
Padá stud a boří se hranice,
být s tebou, to chci nejvíce.
 

Slova nejsou třeba v téhle chvíli,
ztrácejí se ve vášnivém políbení,
ruku v ruce dojdeme k cíli...
Sluneční paprsky však všechno změní,
co bylo v noci, už ráno není...
 

Být s tebou, to chci nejvíce,
ale už stojí hranice.

po netu, nudím se, neboť většina účastníků píše dovolenkuje a náhle bum. Vytřeštila jsem oči, zhluboka se nadechla, abych zahnala údiv a pak jsem se začala smát. Kdybych vám to tady vyprávěla, neuvěříte, tak si to radši přečtěte sami zde.

Kdož bez viny, hoď kamenem...

V chladné místnosti sedělo několik lidí a přesto tam bylo ticho...tak velké ticho, že by člověk slyšel špendlík spadnout na zem. Před velkým oknem seděla dívka. Nebyla hezká, ani trochu. Nevím proč, ale pořád přitahovala mou pozornost. Dívala jsem se na ni a přemýšlela, proč tomu tak je, když by stačilo tak málo, upravit si vlasy, trošku

Jednoho večera...

Stála jsem ve sprše a zády se opírala o chladné dlaždičky. Na obličej mi dopadaly kapky vody a mísily se s horkými slzami řinoucími se z mých očí. "Je to můj kamarád" šeptám si pro sebe... "Ne, je to kluk, kterého máš ráda, víc než ráda..." odpoví mi mé druhé Já...

"Zlato, tak už jdeš?" křičí Alex u vchodových dveří. "Jasně"