Začátek nebo už konec?
Uběhlo pár měsíců od doby, kdy se Alex oženil s krásnou Markétkou. I já si mezitím našla partnera, takže by se mohlo zdát, že je vše tak, jak má být. Kdyby...kdyby jsme si jednoho krásného dne neřekli, že se vlastně milujeme...
Do mobilu ťukám sms. "Pujdes se mnou vecer ven?" Ze seznamu, převážně dívčích jmen, vybírám hned to první. Alex. Odpověď mi přišla záhy "zlato, nezlob se, ale mam pracovni schuzku. Tak nekdy jindy. :-*". Dívám se na ta písmenka a přemýšlím. Poslední dobou na mě nemá tolik času. Chápu, má ženu, hodně práce, pořád je sice stejně milý, ale, ale... No co, vyrazím na diskotéku, přítel odjel na služební cestu, tak se nebudu nudit doma.
Na diskotéce je plno. Ostatně jako vždycky. Pozoruju tu masu mladých náctiletých lidí a začínám si být trošku nejistá tím, jestli se svou koncovkou cet sem ještě vůbec patřím. Proderu se k baru a nechám si namíchat džus s vodkou. Pak mě něco zaujme. Nebo spíš někdo. To přeci nemůže být pravda...stejná postava, vlasy, gesta...pak se ta osoba otočí a já vidím, že mě můj zrak neklame. Alex. Ve velmi živém a dle toho, jak se směje i zábavném hovoru s neznámou dívkou. Co tady ale dělá? Nepsal, že má pracovní schůzku? Očima omrknu tu jeho "pracovní záležitost". Štíhlá, opálená, hodně hezká. Jo, kdybyste nás postavili vedle sebe, a dali deseti chlapům vybrat, která se jim líbí víc, devět z deseti se rozhodne pro ni. A ten desátej bude mít momentální zatmění mysli.
Úzkou uličkou se proderu až k nim, nasadím milý úsměv a poklepu Alexovi na rameno. Když se otočí, není vůbec překvapený. "Jééé, nazdar, co ty tady?" "Doma je nuda, tak jsem vyrazila ven." Jako slušný gentleman nás představí. Obě jako své kamarádky. "Co ta pracovní schůzka? Dobrý?" ptám se a nevím proč, začínám si připadat jako blbec. "Odpadla, tak jsem nakonec tady." Tím náš hovor skončil a abych se vyhnula dlouhému, trapnému tichu, rychle se loučím a mizím ven.
Venku usedám na lavičku a snažím se zastavit deroucí se slzy z očí. Uklidni se, pomalu dýchej...Já na něj snad ještě budu žárlit. Proč ale nenapsal mě, když mu ta schůzka odpadla? Proč skončil u baru s ní? "Zlato?" ozval se mi tichý hlas za zády. Pomalu jsem se otočila a čekala, co z Alexe vypadne. "Nemusela jsi tak rychle mizet." "No tak přeci vám tam nebudu dělat křena, ne?" "Jéžiš, je to jen kamarádka a ty víš, že kdyby se mezi námi něco změnilo, řeknu ti to." Nevím proč, ale mé podvědomí mi našeptávalo, že kdyby nějaká změna nastala, tak se to nedozvím. Možná by to nechal nějak tiše vyšumět, ale říct to na rovinu...Alexovi totiž zájem dívek a žen dělal dobře, ale kterýmu chlapovi vlastně ne, že? "Hele, já tě miluju, ale přesvědčovat tě o tom nehodlám." Stoupla jsem si na špičky a políbila ho. "A ty víš, že mi nemusíš lhát, že když se něco změní, klidně mi to můžeš říct, svět se kvůli tomu nezboří." Upřeně jsem se mu podívala do očí. "Miluju tě, moc, ale na jedno nezapomeň. Ať už jsem jakákoliv, nejsem žebrák a o lásku se neprosím." "A teď už musím jít." Ještě jednou jsem Alexe políbila, pak jsem se otočila a pomalu odcházela... A do noci zněla jeho poslední věta: "Budu si to pamatovat, slibuju..."
Když někoho miluješ, daruj mu volnost... Vrátí-li se, je Tvůj...Když se nevrátí, nikdy Tvůj nebyl...
