Jsem unavená životem. Neuvěřitelně. Ale o tomhle dnes článek nebude. O tom až někdy jindy, protože by tohle povídání bylo moc dlouhý a jak známo, dlouhé články se čtou blbě.

Končí mi dovolená a včera mě děti přemluvily, abychom jeli na nedaleké koupaliště. Po delším přemlouvání (a po tom, co jsem posekala zahradu) jsem souhlasila. Naskákali jsme do vozu, nabrali ještě dva

Takže dnes inspirace tu

Odpovídají mé děti, první dcera (10 let), druhý syn (7

 ... a protože a poněvadž je má nálada někde na bodu mrazu, tak bych si teď přála...

... jen tak ležet na písčité pláži...

...s trochou romantiky nejen za zády...

Dalších sedm statečných. Kdo se přidá?

1) Oči?

Modré s dioptriemi. Momentálně zmalované. 

2) Míry?

Znáte ten vtip? Vyměním ženu za uhlí. Značka: Metrák za metrák.  Všeříkající, dále

... je totiž stejný, jako všichni ostatní. Navnadí, roztouží, dostane se vám pod kůži. A v tom nejlepším to utne a nechá vás roztouženou a dychtivou. Dodělejte se sama.

A abych mu nespamovala v komentech, tak ten jeho "poslední" počin rozeberu tady v sedmi bodech (sedm statečných):

1. Ještě

 Narazila jsem na jednu recenzi u Rebarborky. A spolu s články od MoW bych si závěrečný článek představovala asi nějak takhle. Tohle je romantika.  Tak ne, že mi to zkazíš MoW .

 Tuhle jsem narazila na blog Martyf.

Vždycky jsem zastávala názor, že pokud žena nechce mít děti, tak ať je nemá a klidně si žije po svém bez dětí. A také chápu to, jak moc otravné a stresující je věčně se vyptávající okolí. A člověk musí být totální splachovadlo, aby ustál debilní kecy lidí, kterým to může být úplně šumák.

Já

Není nad krásný výhled.

 Nikdy na tebe nezapomenu... andílku... Máma

 žiju...

Dnes jen obrázkově, co jsme dělali poslední půl rok.

Vymalovali jsme obývák. Koupili obraz a přes staré gauče přehodli barevně sladěné deky. Ve fialovém pruhu chybí fotka dětí. A ještě asi dlouho chybět bude, než se dokopu k foťákovi. Výsledek vidíte níže.