Dneska jsem se (blbka no) mrkla do mailu. Do věcí odeslaných zhruba před dvěmi léty... A padnul na mě smutek. Jen nevím proč. Asi budu muset udělat čistku, doteď se na to nebyl čas a ani chuť... A jedna věcička od Landy...

...aneb ze života (o)píchnuté ženy...

Předvčírem jsem byla píchnutá prstem... do oka... a strůjcem nebyla drahá polovička nýbrž syn. K mé smůle jsme šli akorát spát, takže jsem byla bez brýlí. Nejdřív jsem řvala, pak skučela a nakonec jsem usnula s tím, že to do rána přejde...

Ráno mi stačil jediný pohled do zrcadla a bylo mi jasné, že to nepřešlo. Oko mi začalo pomalu rudnout.

...další povídka ze šuplíčku...

...

Konečně doma zajásala jsem, když jsem zabouchla dveře za nepříznivým podzimním počasím. Venku lilo jako z konve. Ještě v chodbě jsem ze sebe sundala mokré oblečení a zcela nahá vklouzla do koupelny. Napustila jsem si vanu plnou horké vody...

...

S mokrými vlasy a osuškou kolem těla jsem zamířila do kuchyně připravit si čaj. Nějak

No jo, byla dlouho pohoda, tak to chce zase provětrat (drahá polovička: hlavně, že dřepíš u počítače). NO A CO??? Mrkla jsem na FB, pročetla blogy, poslouchám písničky... Malýho mám tady. Co je na tom špatnýho, že chvíli relaxuju? A to, že potřebuju benzín věděl dřív, než táhnul ven (natankuju ti, až přijdu). A rozčiloval se jen kvůli tomu, že jsem mu to NEPŘIPOMNĚLA hned, jak vešel do baráku,

Rychlý report z domova.

Děti řádí (proto ten nadpis). Mamíííííííí, já chci tohle, mamíííííííííí, koukej, mamíííííííííííííííííí on mi to bere, ááááááááíííííííííííííííí (takhle řve malej, když mu pro změnu něco bere Alča). Co pořád řvete, nemůže být tady chvíli klid (takhle a hůř řvu pro změnu já

...ta moje by do toho taky narazila... konstatoval náš společný kamarád

To máte tak. Alča musela na ouřad pro nějaké ty formuláře. A jak si takhle jede, zří na silnici podezřelý předmět. Zamžourá očkama a situaci vyhodnotí takto: Prostě pojedu tak, aby mi ta věc "prošla" mezi koly (nebyl

Poslední dobou jsem nějaká podrážděná. Děti mě točí, přítel taky. Jsem vzteklá. Tak moc, že jsem si říkala, že to snad není možný a radši si udělala těhotenský test.   Znáte to, náhoda je blbec. Vyšel negativní, takže tady zakopaný pes nebude.

Šůruju domeček, takový vánoční úklid. Celoroční. 

...tak si tak dneska přijdu na parkoviště ve městě ke svému autu, na jedné ruce malýho, ve druhé tašky, ve třetí ruku dcerky, sluníčko pere a já funím jako lokomotiva, po zádech mi stékají vodopády potu, prostě uondaná, unavená a hle. Vedle mého škopíku stojí jiný škopík, lepší. A řidič byl tak hodný, že mi nechal pidi pidi mezírku, kterou bych se snad i protáhla, mít o dvacet kilo míň. Tož