Přecházela jako lev v kleci. Přemýšlela o tom, co udělala špatně, co mohla udělat jinak. Věřila, že osud nelze úplně změnit. V těch zásadních věcech.
...nedělejte ukvapená rozhodnutí. Váš choť je ten osudový. I když neumí dát lásku najevo. Ale krize tam bude.
"Nechceš jít se mnou na procházku?" přitulila se k manželovi. "Ne, nebaví mě to."
Miluju čokoládu, a protože mě zaujal článeček u Mowíka, (a po vzletné recenzi tu), jsem se rozhodla, že téhle dobrotě mrknu na zoubek.
Včera jsem courala v Bille a vzpomněla si, že bych mohla kouknout, jestli náhodou
Rovnou varuji mužské čtenáře mého blbečníčku, aby si rozmysleli, jestli chtějí číst dále, neb jim může býti dalším čtením psychická či fyzická újma způsobena.
A teď k věci. Všichni tady víte o mé mírné () averzi k pokolení mužskému a poslední dny mě přesvědčily v tom, že dělám jedině dobře. Protože co krok,