Jak jsem se jednou připravovala na schůzku...

Takže, čekala mě dost důležitá schůzka, tak jsem se pustila do náročných příprav. Nejprve ze všeho jsem si dala prát oblečení po babičce. Jelikož nemáme automatku, ale jen romku, musela jsem do ní napustit horkou vodu, kterou jsem ohřála na zapálených zadních autosedačkách.

Zase tam byla. Díval se na ni, na její dlouhé vlasy, se kterými si hrál vítr, na ten zasněný úsměv, na štíhlé ruce, ve kterých držela svazek fialek. Už ji znal, chodila za ním každý den. A jako každý den si s ním povídala. Vyprávěla, co nového u nich v práci, jak si popovídala s kamarádkami v čajovně, ale hlavně o malém tajemství, které nosila pod srdcem... Stál tiše

Hrála sis s duší,
hrála sis s tělem,
není nikdo krutější,
na světě celém.
Brala jsi všechno,
co jsem ti dával,
s tebou jsem plakal,
s tebou se smával...
Srdce jsi zlomila,
jen si hrej dál,
proč jsem jen o tebe tolik stál...
Že není to pravda,
chceš mi snad lhát?
Odpusť mi andílku,
musím se smát...
Dívám se na tebe,
ty černý anděli,