Příprava na schůzku

Jak jsem se jednou připravovala na schůzku...

Takže, čekala mě dost důležitá schůzka, tak jsem se pustila do náročných příprav. Nejprve ze všeho jsem si dala prát oblečení po babičce. Jelikož nemáme automatku, ale jen romku, musela jsem do ní napustit horkou vodu, kterou jsem ohřála na zapálených zadních autosedačkách. Tedy na jedné, na té druhé jsem ohřála vodu na sprchu. Vymoženost jménem prací prášek si nemůžu dovolit, tak jsem tam místo toho hodila ořechy. Sice jen vlašský, ale počítám, že se moc od těch pracích neliší. Teď si říkám, že jsem je měla radši zbaštit. Romka prala o stošest, tak jsem si řekla, že se skočím vykoupat. Necky jsem předtím vydrbala pískem, co byl vysypaný na zahrádce. Voda natahaná z nedalekého potoka byla ještě teplá, tak jsem do ní hupsla. Chvíli jsem se nechala odmočit, to víte, koupat se jednou měsíčně, to chce čas na rozpuštění všech nečistot. Mýdlo jsem nenašla, ani si nevzpomínám, že bychom ho někdy měli, ale pro jistotu jsem se dočistila kartáčem na koberce. Za běžných okolností se nechávám oschnout na vzduchu, ale teď jsem moc spěchala, tak jsem si vypůjčila ručník od sousedky. To se romka bude mít. Najednou jsem došla k nemilému zjištění. Nebyla jsem jen suchá, ale přímo vysušená. No to snad néééé. Ale nevadí. Všechno spravil vyjetý olej, pro změnu od souseda. Tak to by bylo, ale co s vlasama? Čas neúprosně běžel a já hledala fén, co jsem si kdysi dávno pořídila. Po pár minutách objeven a zapnut. Čekala jsem zvuk, co jsem slýchávala před lety, ale nic. Jediné, co z toho šlo, byl příšerný smrad spáleniny. Co s tím skara je? Vnitřek byl rozpálený a kolem pobíhaly malé plamínky. No neva. Zabalím to někomu jako dárek, vlasy budou muset doschnout přírodně. Pohled do zrcadla. Nooo, celkem slušný. Ještě vybělit zuby. Ale čím? Vzpomněla jsem si, že přítel bělí trofeje peroxidem. Pro jistotu jsem do sklenice vylila celou lahvičku a hodila do ní protézu. Preferuju přírodní vzhled, tak jsem jen zvýraznila kukadla, respektive jsem řasy namázla krémem na boty. Boží. Ještě by to snad chtělo nějaký sprej nebo parfém, no, ale když přírodní, tak se vším všudy. Oblékla jsem se, takové krásné věci jsem si vybrala, sice kapánek větší, ale podprsenku jsem vzadu zauzlovala a docpala ponožkami, ty jo, rázem mám snad pětky i bez plastiky. Horší to bylo s kalhotkami, ale tady pomohly spínací špendlíky. Ostatní mi docela padlo, nebyly třeba velké úpravy. Později jsem jen litovala výběru bot, přeci jen jsem si měla vzít ty důchodky. Pohodlené a hlavně teploučké. No nic, pohled do zrcadla. Jsem krásná, musím se pochválit, ale něco mi chybí. No jo, zuby. Nádhera, co všechno peroxid dokáže...Čas běžel a já vyrazila. Dvěstě v městě, třista z místa, přímou čarou do náruče antikrista...Rádio řvalo na plný pecky, páč už moc dobře neslyším (a už vůbec nevidím) a já se řítila šedesátkou k místu určení. Hlavně nikoho nesrazit, nepřejet, nenabourat... Konečně jsem dojela...