Při sněhovém, sobotním, slaměném večeru jsem se rozhodla přihodit pár písmenek  (A přemýšlím, jestli se tam ty čárky píší nebo ne, určitě si pamatujete na několikanásobné a rozvíjející cosi, které se mi momentálně z hlavy vykouřilo kamsi).

Sice mrzne až praští, ale zima se začíná krátit, blíží

...stejně jako Renátka bych i já občas brala možnost zabrzdit...

Začnu pozitivy:

- snažím se vás číst, takže zhruba tuším, co se kde děje. :)

- Alča byla úspěšně zapsána do školy, kromě zavazování tkaniček

...tak nám skončil starej rok a začal mladej (rozuměj novej)...

Někteří blogoví přátelé se už pochlubili bilancí a předsevzetími, je tedy na čase to udělat také. Když to tak vezmu, rok 2011 byl průměrný, nestalo se nic světoborného, ale také nic váženého (zaplať matrix). Děti živy a zdrávy, psychiatrická léčebna mě taky minula a s Jirkou jsme se navzájem nepozabíjeli. Začala jsem studovat

Trochu jsem si pohrála s titulkem. Představa byla celkem jasná. Určitě tam měla být žena v ohni.  Spalující vášeň. Pak jsem narazila na obrázek, kde ona žena objímá modrého muže a řekla si, že tohle by mohlo být ono. Modrá evokuje vodu, chlad. Přemýšlela jsme, jestli by se mohli ti dva potkat víckrát a ne jen jednou. Bez toho, aby ho ona sežehla... Bez toho, aby ji on uhasil... Splynout

...šťasné a veselé... ale hlavně, už jsou za námi...

Letos jsme je trávili u našich. Večeře skvělá, děti měly z dárků ohromnou radost a já měla radost, že mají radost.  Co všechno dostaly ani vypisovat nebudu. My si s Jirkou pořídili nový foťák, fotky v něm sice máme, ovšem do PC je zatím

Venku mrzne, sníh poletuje,
rok utekl jako voda v potoce.
Nikdo z nás však nelituje,
vždyť za dveřma jsou Vánoce!

Na okně nám mráz nechal malby
svým čarovným štětcem krajkovým.
Doma teplo, kdo odolal by
vůni svařáčku s cukrovím.

Kapr ve vaně vodu víří
a jako by se němě ptal,
skončím večer na talíři
a nebo

...už zase mám svůj obvyklej den... po stý mám svý černý myšlenky...

Dnes mám lítavou. Lítám po baráku a uklízím. Taky lítám na záchod, protože mě chytil jakýsi bacil a teď mě prohání. Nebo to bude za trest. Včera jsem se příšerně rozčílila. Alča potřebovala na velkou. Na tom není nic divného. Jenže chtěla jít na nočník, protože na záchodě jsou prý pavouci. Já jako zlá maminice jí to zakázala, s odůvodněním, že na nočník chodí jen malé děti, ať jde na záchod velkej,

Dneska jsem si řekla, že bych vás mohla obšťastnit nějakým tím stručným článečkem o tom, jak se mi vede. Ačkoliv jsem v posledních dnech nepsala, snažím se sledovat, co je kde nového či starého a občas zanechat i nějaký ten komentář.

Jak se říká, změna je život a pár maličkých změn se u mě událo:

Za

... když do plachet nám vítr nefouká ...

Jsem naštvaná. Sama na sebe. Řekla jsem něco, co vyznělo jinak než mělo a teď mě to mrzí. Druhé straně jsem se omluvila, ale mlčí. Jak se říká, pozdě bycha honit. Kromě toho, v komunikaci nejsem moc dobrá.

Tak si alespoň zazpívejte