Chlupatý bobr

Dnes mám lítavou. Lítám po baráku a uklízím. Taky lítám na záchod, protože mě chytil jakýsi bacil a teď mě prohání. Nebo to bude za trest. Včera jsem se příšerně rozčílila. Alča potřebovala na velkou. Na tom není nic divného. Jenže chtěla jít na nočník, protože na záchodě jsou prý pavouci. Já jako zlá maminice jí to zakázala, s odůvodněním, že na nočník chodí jen malé děti, ať jde na záchod velkej, že tam žádnej pavouk není (neříkám, máme doma sekáče, takže je musím vymetat, teď tam ale žádnej pavouk nebyl). Dcera si postavila hlavu, že nepůjde. Pokrčila jsem rameny. Za chvíli šílenej řev. Že už fakt potřebuje a něco pustila do kalhotek. Teď jsem řvala já a dceru liskla.

Někdy si myslím, že jako matka selhávám. Říkám si, jestli bych se neměla odstěhovat a výchovu přenechat drahé polovičce, protože jsem nebyla daleko od infarktu. Nakonec to dopadlo dobře, já se uklidnila, dcera taky, teď už by to snad vše mělo probíhat v pohodě. Jo a to jsem byla ještě naštvaná na Jirku, protože za chvíli budou vánoce, doma staveniště, všechno vykramařený a já marně přemýšlím, kam to narvu, zatímco on si vyřezává prknýnka na trofeje a plánuje si hony.

Ale to chce klid a nohy v teple, dokud nejde o život, jde o prd.  Jo a s tím bobrem, tuhle povídá malej: "Táta střílí bobry." A Jirka na to: "Táta bobra neviděl ani nepamatuje."  A pak je člověk nemá mít rád.