Am | Třináctá komnata AM

...vstoupila zas do někoho z nás...

Jo, do mě. Závidím všem, kteří nemají starosti se splácením svých závazků a můžou svým dětem koupit vše, co potřebují (nemyslím tím: vše, co chtějí, na to prosím pozor). Dnes bez komentářů, protože si velmi dobře uvědomuju, že si za to všechno můžeme sami. Já to vím. Prostě jsem musela.

Všichni víte, že s financemi jsme na tom prachbídně. Kromě mé rodiny (za což jsem velmi vděčná a strašně mě mrzí a štve, že nejsem schopna jim to splácet) mi půjčila minulý měsíc ještě jedna osůbka určitý finanční obnos. A to i přes to, že má také své výdaje, jako každý z nás. Na tom by možná nebylo nic divného, kdybychom se neviděli pouze dvakrát v životě (doufám, že to říkám dobře

Minule jsem zmínila slzavé oudolí, které prostě občas je, i když se vůči určité věci snažím zatvrdit co nejvíc to jde (až se sama sobě divím, že to vůbec jde, alespoň trošku). A určitě ty slzy nejsou tím, že bych byla těhotná, i když tak momentálně vypadám, neboť ručička váhy se přiblížila k 80. Nekecám, nelžu, jsem holka šikovná, když jsem takhle krásně nabrala. Takže:

Za prvé: Zbavit

Dnes zadarmo, zítra za peníze... Tak dnes optimisticky, zítra realisticky...

Vánoce byly šťastné a veselé. Děti dostaly to, co si přály a byly spokojené. A když jsou spokojené dětí, jsem spokojená i já. Kromě toho jsem tři dny nevařila, neboť jsem se stravovali u Jirkovo mamky. A dnes jsem na oběd

...jak to mohlo být...

"Ahoj" pozdravila ho s úsměvem. Teď už s úsměvem. Tak jako dřív. Vytáhla klíč, aby odemkla...

...

Na pracovním stole ležely desky. Inventura majetku. Zírala na ně a přemýšlela. Pořád ji přitahoval, ale zároveň jí byl lhostejnější než kdysi. Letmé doteky, motýlci v podbřišku, zrychlený tep, to už bylo minulostí. "Víš,