Jednoho večera...

Stála jsem ve sprše a zády se opírala o chladné dlaždičky. Na obličej mi dopadaly kapky vody a mísily se s horkými slzami řinoucími se z mých očí. "Je to můj kamarád" šeptám si pro sebe... "Ne, je to kluk, kterého máš ráda, víc než ráda..." odpoví mi mé druhé Já...

"Zlato, tak už jdeš?" křičí Alex u vchodových dveří. "Jasně"