|
Radost zmizela z tvého žití, Ta slova tvoji lásku tají, |
|
V pozdní době po setmění, Slova nejsou třeba v téhle chvíli, Být s tebou, to chci nejvíce,
 |
|
Prší a prší a prší. A mně už z toho trošku hrabe. Při utírání nádobí jsem složila báseň. Je napsaná tak, jak mě slova napadala, takže úroveň to nemám pravůbec žádnou  Ohněta Jednou takhle z večera, |
|
Takže tahle kratičká básnička se říkávala za dob mého dávného mládí. A protože tato léta jsou již pryč, prosím o shovívavost, pokud chybí některý rým. A jestliže přeci jen chybí, budu ráda, když v komentářích doplníte. A já sám, vždycky sám, |
|
Ehm, původně jsem toto chtěla nechat cenzurovat, ale nakonec jsem si řekla, že to snad není tak hrozné. Moc ráda bych řekla, že toho dotyčného mám ráda, ale taková romantika v tom není (nebo ano?)   Ó, |