...prostě beze slov...
Dřív, než ti spánek usedne na víčka,
dřív, než navštívíš říši snění,
poslouchej, co poví ti tvá malá holčička,
tahle noc všechno změní.
Ticho protíná jen náš dech,
měsíční svit halí nahá těla,
prsty ti kreslím po zádech,
Víš moc dobře, co bych chtěla...
Na oči šátek z hedvábí,
utkaný ze sítí jemných,
nocí se nese křik jestřábí,
ocitáme se v zajetí chtíčů temných.
Zacvakla pouta na zápěstí,
líbám tě na rty, krk a níž,
příchozí ráno smutek věstí,
pojď ke mně lásko honem blíž...
Srdce jako o závod nám buší,
horkost sálá z našich těl,
ďáblu upsali jsme duši,
řekni, že jsi to také chtěl...
Vášni je uzda popuštěna,
divoce do mně pronikáš,
vina nám budiž odpuštěna,
svou lásku navždy zamykáš.
A s prvním ranním rozbřeskem,
zmizím já a se mnou sen...
