Am | Rozhodnutí

...píšu v nouzovém režimu, protože nám spadnul PC a netuším, kdy to necháme opravit... Takže až se nebudu dlouho hlásit, víte, čím to je...

Na hrob položila svazek růží. Už je to rok, co při autonehodě přišla o celou rodinu. O manžela i o děti. Přežila jen ona. Ze studeného náhrobního kamene se na ni dívaly usměvavé tváře jejích ratolestí. Tak moc je milovala... Život byl nespravedlivej...

Udělalo se jí zle a jen tak tak doběhla ke hřbitovní zídce. Poslední dny jí bývalo špatně od žaludku, asi z nervů. Ale stejně si radši zajde k doktorovi...

"Gratuluju, jste těhotná. A budete mít dvojčátka." Doktor se usmíval, zatímco ona na něj tupě zírala a chvíli trvalo, než jí to došlo. Bude mít dítě. Zase. A ne jen jedno. Dokonce věděla, kdo je otcem. "To není možné, přece beru prášky." "To se občas stává." Doktor se dál usmíval. "Ale já ty děti nechci" vypadlo z ní. "Víte co? Jděte domů a v klidu si to rozmyslete." Jak se domů dostala, nevěděla...

Nakonec se rozhodla, že si ty prcky nechá. Byt měla, práci taky, dokáže se o ně postarat. Jen otce mít nebudou, ne, že by to nebyl skvělý muž, jen měl svou rodinu... Těhotenství proběhlo v klidu, stejně tak i porod. Chlapeček a holčička. Byla šťastná tak jako nikdy...

Tlačila kočárek a sluníčko se jí paprsky opíralo do zad. "Ahoj, dlouho jsem tě neviděl. Ani jsi se neozvala." Polekala se. Ten hlas. Pomalu se otočila a stačil jí jediný pohled, aby si byla jistá, že za ní stojí otec jejích dětí. "Ahoj" vykoktala ze sebe. "Ty máš děti? A dokonce dvojčata? Takže sis našla nového partnera?" "Nenašla, vychovávám je sama. Žádný tatínek není." "Proč, nestál o ně?" "Prostě jsem mu to neřekla. Nerada někomu přidělávám starosti, kromě toho, jejich výchovu zvládám sama." Očima uhnula jeho pátravému pohledu. Pak ticho prořízla otázka: "Možná se ptám blbě, to se rovnou omlouvám, ale je tady možnost, že bych jejich tátou mohl být já?"

Mlčela a dívala se někam za něj. Bylo na čase udělat další rozhodnutí...

...

Každý den děláme spoustu rozhodnutí. Menší, větší, méně důležitá, více důležitá... Rozhodnout se, co udělat k snídani, k obědu, jak se obléknout, jestli zůstat v práci nebo dát výpověď, kterou složenku přednostně zaplatit, zůstat s partnerem, se kterým si navzájem jdeme na nervy nebo si najít jiného partnera (se kterým si taky polezeme na nervy), najít si milence, milenku, zůstat věrný, pořídit si radši děti nebo psa a tak dále... Já se třeba nedávno rozhodla přihlásit Alču na plavání, i když s tím Jirka nesouhlasil. Argumentoval strachem z toho, že se dcera utopí a že na to stejně nemáme... Každý den děláme různá rozhodnutí a teprve čas ukáže, zda-li jsme se rozhodli správně...

PS: Mám dotaz k povídce. Jak byste se rozhodli vy? Přiznali byste onomu muži, že děti jsou jeho nebo byste to popřeli?