Každý člověk jednou potká člověka svého života, ale málokteří ho poznají včas...
Článek Rozhodnutí
Komentáře k článku: Rozhodnutí
newold®blbne.cz: Ad povídka: Říct či neříct? Záleží na mnoha věcech, které my neznáme. Třeba spolu spali jen jednou, nešlo o lásku a ona si život s ním představit neumí, protože ho vlastně vůbec nezná.
Pokud to ale láska je, pak rozhodně ano, ano! Ano, řekla bych mu to. Má právo vědět, že je otcem. A má i povinnosti... O tom žádná.
...
Ad rozhodnutí: Zrovna se rozhoduji, jestli přihlášku do toho konkursu podat nebo ne. Kdyby se jednalo jen o mně, neváhám ani na okamrk. Ale je to na fofr. Jak k tomu přijde můj současný zaměstnavatel?
Včera do mě teta hučela - podej si to! Ono se to hezky radí, jenže... já neumím být prostě sobecká a nekoukat napravo nalevo. To jsme se ve škole neučili.
...
Pěkný večer, Alenko. A děkuju. 
Myslím na Tebe.
apok@lypsÍk: Zbaběle se ukrývám za názor newold, měl by to vědět, ale další by se mělo odvíjet od jejich niter, dle povídky asi nic moc perspektiva...
*** To míváte počítač na skříni nebo na lustru, že vám spadnul???
*** Právě se rozhoduju, jestli to pivo vypít z láhve nebo umazat sklenici. Důsledky si uvědomím, až budu mýt nádobí...
marinka: To je teda otázka,! Ono těžko říct, to jak by se člověk zachoval zjistí většinou až když v nějaký tý kritický situaci je a často si to hodně odporuje s tím, co řekne, že by dělal kdyby...
Co bych(myslím) dělala-asi bych utekla a neodpověděla.
O děti má strach každej rodič. Na plavání jsou plavčíci,ti jí ohlídají. A když bude Alča umět plavat je pravděpodobnější, že se neutopí ani v mimobazénových vodách.
lentilka®sdeluje.cz: Já bych mu to řekla. Má právo to vědět. Ale rovnou bych mu řekla, že po něm nic nechci.
sikorkaalena: Bylo na čase udělat další rozhodnutí...
A on se na ně díval, a napadlo ho,že mu ani nemusí odpovědět,že si odpovědět může sám. "Kolik jim je?" zeptal se.
"8 měsíců" odpověděla, a holčička se rozeřvala. "Už má hlad, měj se, musím s nimi už jít,malá se neumí takhle venku, víš"řekla v rychlosti a odešla.
Zůstal tam stát, a věděl,že by mohli být jeho. Mohli být? Myslel si,že jsou. Skoro na sto procent. Teď bylo další rozhodnutí na něm.
Jestli chcete můžete zase někdo pokračovat...
Každý den děláme mnohá rozhodnutí,ať dobrá nebo špatná. A jen my to budeme,kdo si za tahle rozhodnutí poneseme důsledky.
lentilka®sdeluje.cz: Chachá, povídka na pokračování? To zkusím! Jen abychom to Alence nezatáhli úplně jinam, než zamýšlela...
Teď bylo další rozhodnutí na něm. Stál tam a hlavou mu letěly myšlenky. "Jsou moji. Určitě. Nebo nejsou? Proč mi to vlastně neřekla? Půjdu za ní, potřebuju to vědět! Ale co když moji jsou? A co když se to dozví manželka a pubertální dcerka? Desetiletý synek? Zboří se jim svět... Ale vždyť se nemusí nic změnit. Oni se to přeci vůbec nemusí dozvědět. Jen já! Já to vědět potřebuju!"
Vytáhl z kapsy mobil a vytočil její číslo.
Přebalila miminka, dala jim rohlík a posadila je do ohrádky plné hraček. Šla si postavit vodu na kafe. Vtom se jí rozezvonil mobil. Okamžitě poznala jeho číslo. Ještě si ho pamatovala, přesto, že ze seznamu už ho vymazala.
"Proč volá...? I když - to je jasné, že... Mám to vzít? Nemám to vzít...?".
Nebyla ráda, že se potkali. Byla spokojená se svým životem tak, jak si ho sobě a dvojčátkům zařídila. A nyní se bude muset zase rozhodnout...
Přídá se někdo další? 
marinka: Bylo jí jasný kdo volá a tak to nezvedla,ale......
Tady Alče snad neuděláme moc velkej zmatek!
mi-lada: Rozhodně přiznat. Rozhodně, nejde jen o ni, jde i o děti, mají právo znát svého otce. Jsem se nějak rozohnila, jakoby to byla skutečnost.
Něco podobného jsme v rodině měli, dobře to dopadlo, ale přiznání mohlo přijít o pár měsíců dřív a bylo by možná ještě lépe.
amelie00: Nádherná povídka. Já bych mu to přiznala. Má právo vědět, že má děti a další rozhodnutí už je na něm.