Paní Bídná vybílila

Sluníčko se dneska opět odstěhovalo neznámo kam a šedivé počasí ještě víc umocňuje mou skleslou náladu. Uvědomila jsem si, kolikrát jsem v poslední době napsala přátelům, že se mám dobře. A přitom je to naopak. Jenže se mi je nějak nechce zatěžovat tím, co je tu vlastně pořád, jen je to někdy lepší, jindy horší.

Tenhle měsíc je to horší. Přišla paní Bídná a všechno vybílila. Lednice, mrazák i špajz zeje prázdnotou. Vařím jídla, která svět neviděl. V autech blikají hladové oči. A i když jsem se snažila být v pohodě, včera už mi ruply nervy a s drahou polovičkou jsem se chytila. Vím, že dělá co může, ale tenhle stav je pro mě prostě hroznej. Ne kvůli mně, ani kvůli němu, ale kvůli dětem. A výplata nebude, neboť jsme ji už vybrali po zálohách.

Zase po nocích nespím a přemýšlím. Vlastně ani nevím, kdy naposledy jsem se pořádně vyspala. Proto občas lítám s hlavou v oblacích, zbaběle tak utíkám od reality.

...co bude dál, co bude dál, co bude dál, já nechci se ptát...