Každý člověk jednou potká člověka svého života, ale málokteří ho poznají včas...
Článek Paní Bídná vybílila
Komentáře k článku: Paní Bídná vybílila
newold®blbne.cz: Sluníčko už je celých 69 vteřin tady u nás, na severu! Posílám ho šupem dál, Alenko. K Tobě! 
Nevím, jestli Tě to uklidní, ale za prd to stojí všude. 
...
Bude líp! 
am: Děkuju, Renátko. Líp bude, párkrát se vyspím a bude to dobrý. 
Alespoň do doby, než to na mě zase padne.
---
am.pise.cz
lentilka®sdeluje.cz: V tomhle směru jsme nejspíš dvojčata... My zatím máme něco v lednici i v mrazáku, ale na dluh, všechno na dluh... Dlužím, kam se podívám. Je mi trapně. A do toho Slečna jede k bejvalýmu a vrátí se od něj s vymytým mozkem, že on říkal, že mi dává dost peněz a že bych jí měla koupit, co chce a že peníze, co on posílá, posílá pro ni... 
To jsem zralá sáhnout za trám pro kalašnikov. Aspoň tohohle jsi ušetřená...
am: Ani mi nemluv, taky jsem si tenhle měsíc dluhy pěkně navýšila, jinak bychom všechno nepoplatili. A jak mi je, když jsem byla zase žebrat, o tom ani nemluvím. Už, aby pašík dorostl a my mohli ten prázdný mrazák naplnit. Díky bohu, že jsem ušetřená alespoň něčeho, tobě to vůbec nezávidím
---
am.pise.cz
lentilka®sdeluje.cz: Já se teď doslova modlím, aby to Kukymu pomohlo a vydrželo a příští rok jsme tu mohli pěstovat a chovat žrádlo ve velkým. I na králíky a slepice asi dojde (zejména těm slepicím jsem se dlouho bránila, ale když se jim udělá ohrazenej výběh, aby mi nesr... po celý zahradě 
). Ale k tomu je fakt potřeba chlap na plnej úvazek, sama bych se do toho nepouštěla.
am: Já jsem ráda, že ty slepice máme, i když většina teď nenese, ale sedí na vejcích. Určitě počkej na Kukyho, ke dvěma dětem a domácnosti bys toho měla až až.
---
am.pise.cz
anuska: jo, Lentilko, tak to znám, když jsem byla malá. ale neboj, Slečna až ještě trochu povyroste, si udělá obrázek sama, uvidíš.
lentilka®sdeluje.cz: Zatím to spíš vypadá, že se chce k tatínkovi odstěhovat... To víš - panelák, všechno u nosu, všechno jí dovolej, nic nemusí. No bodejť, když tam jezdí jednou za čtrnáct dní na víkend...
anuska: no, jasně, je přece jen ješte malá, a toto jsou silné zbraně. tatínek se vyzná.
skaut68-pise®vzpomina.cz: Včera jsem usínala a kručelo mi v břiše. Nepamatuji, že by mi někdy kručelo v břiše proto, že není co. Jen kousek suchého chleba a čaj.
lentilka®sdeluje.cz: Jo, tak tohle už jsem zažila. Ale člověk si pak říká: "Dopr... Proč?!". Tak já i Alča zatím víme proč, děcka jsou malá, ale ty...
skaut68-pise®vzpomina.cz: Taky jsme si užili své. V roce 1990 se hrozně zvedly ceny potravin. Já byla na mateřské, ale bez příspěvku. Ten byl jen do druhého roku druhého dítětě. Do tří let se mohlo být doma, ale "zadara". Muž měl "plat" strašně malý. Neměla jsem děcka kam dát a jít dělat. Jedli jsme všelicos. Já se sama naučila šít, takže se děckám kupovalo jen spodní prádlo a boty.
Jednou jsem ale zašla na sociálku. Paní mi řekla, ať dám děti do ústavu a jdu dělat. 
Přežili jsme. Na podzim mi děcka vzali do školky, já si asi za dva měsíce našla práci na tři směny - ráno jsem vstávala v půl čtvrté, tak dloho jsem do práce cestovala. Ale vyhrabali jsme se z těch **aček.
Teď? Teď nevím.