... když se ozve minulost, otevře se stará rána a srdce krvácí... I když se to snažíte potlačit. I když víte, že je to marný. Že se stejně nic nezmění. Že láska buď je nebo ne. A když není, nemůžete udělat vůbec nic. Než se snažit zapomenout. Nevzpomínat. Škoda, že na začátku nevíte, jaký ten výběr bude... 

Dlouho jsem nic do svého letitého deníčku nenapsala, takže je na čase to napravit. :D Po shlédnutí motivujícího filmu Ženy v běhu (doporučuji) jsem si řekla, že když to dá Zlatka, musím to dát taky (pokus o zhubnutí po 69 –

 Já k polovici: Dáš si se mnou víno?

Polovice: Jo, ale ne doma, tam nepiju (chtěl zůstat v kotelně).

Já: Ale kam tady dám malou a víno jsem si chtěla dát s tebou.

Polovice: No vždyť si ho spolu dáme. Akorát ty si ho vypiješ doma a já tady. 

Poznámka pod čarou: Proč jsem ho ještě nezabila? 

 V pátek se polovice vrátila od doktora, kde byla na preventivní prohlídce a už ode dveří zvesla haleká: "Jsem ve výborné kondici." Tak mu říkám: "To se nedivím. Já mít takovej život jako ty, tak jsem taky ve výborné kondici. Přijdeš z práce, hodíš gaučink a psychicky si odpočineš na těch svých celodenních výletech. Doufám, žes doktorovi řekl, že tu kondici máš díky své ženě,

Popíjela jsem nealko pivo z plechovky a dívala se na hráče, kteří se honili za fotbalovým míčem. "Prosím tě, co na něm ještě vidíš?" dloubla do mě kamarádka. Napila jsem se, abych získala čas. Co vlastně na něm vidím? Já vlastně ani nevím, odpovídala jsem si v duchu. Nahlas jsme odpověděla: "dobrej sex?" A. se začala smát. "A kdy byl ten sex