Am | V meziprostoru

Popíjela jsem nealko pivo z plechovky a dívala se na hráče, kteří se honili za fotbalovým míčem. "Prosím tě, co na něm ještě vidíš?" dloubla do mě kamarádka. Napila jsem se, abych získala čas. Co vlastně na něm vidím? Já vlastně ani nevím, odpovídala jsem si v duchu. Nahlas jsme odpověděla: "dobrej sex?" A. se začala smát. "A kdy byl ten sex naposledy?". Říkat jsem jí to nemusela, tohle věděla docela přesně. "Před půl rokem. Dost času na to, aby si ujasnil, co vlastně chce."

Kamarádka se na mě podívala. "On? Snad ty, ne? Podívej, vždyť na tebe kašle. Koukej na mě. U mě jsou teď šestiletky. Po šesti letech jdou moje vztahy do háje. Rok jsem čekala na toho blbce, kterej si neudělal čas. Tak jsem si našla jinýho. Nechceš si najít jinýho?" pokračovala kamarádka v monologu, zatímco já pozorovala chlapa, kterej se mi vryl pod kůži. "Nechci. K čemu by to bylo. Moje vztahy nevztahy troskotají tak nějak vždycky. A je jedno, jestli je to po měsíci, roce nebo čtyřech letech." Mimoděk jsem si vzpomněla na kolegu, který měl potřebu se mě dotýkat vždycky, když mě viděl. Jak to, že jsem to nikdy nevnímala. Upřeně jsem zírala na druhou stranu hřiště. Znala jsem všechny jeho pohyby. Pohled na něj vzbuzoval spalující touhu. Marnou touhu. 

"A co ten tvůj kamarád?" pokračovala dál A. "Kamarád nic, zjistil, že se mnou nic není a odmlčel se." Klasika. Kamarádka se zadívala stejným směrem jako já. "Vysrat se na ně. Jsou stejně všichni stejní." Dopila jsem a věnovala na druhou stranu hřiště poslední pohled tomu, který se mi vryl nejen pod kůži, ale i do srdce.

Ze hřiště jsme odcházely ještě před koncem zápasu. V tom našem nebude ani vítězů, ani poražených.