ti nerozumím...
Když nepočítám sourozenecké a postelové šarvátky, tak jsem se nikdy neprala. I když netvrdím, že to občas nebylo na spadnutí...
Není mi do psaní, není mi do zpěvu... Mlčím, poslouchám a doufám...
Přeji vám všem krásný páteční večer a nezapomeňte: mám vás všechny ráda (inspiraci jsem našla u Newold)
A tu něco pro navození správné večerní nálady Takže jdeme na to... a všichni
Venku sněžilo. Opuštěnou ulicí spěchala mladá dívka. Hlavu měla sklopenou nad černým notýskem, který držela v rukách a něco do něj zapisovala. "Tak to máme dalšího" sklouzla jí ze rtů jediná věta. Pak rozhodně notes zaklapla a nastavila svůj obličej sněhovým vločkám. V očích se jí zableskly ďábelské plamínky...
Tiše vstoupila do bytu. Spolubydlící ji jen přejela pohledem. "Už
v autě Původně tady mělo být další srdceryvné povídání, ale na "červenou knihovnu" fakt náladu nemám, což je vidět i na té písničce
Jsem vítr... co vlasy ti čechrá a po tváři hladí,
Jsem ďábel... co k neřestem tě svádí,
Jsem anděl... co život tvůj chrání.
Jsem voda... co po kapkách tělo tvé stéká,
Jsem milenka... co tě pomalu svléká,
Jsem oheň... co žár v tobě vznítí,
Jsem slunce... co na cestu ti svítí,
Jsem vášeň... co v tobě je skryta,
Jsem láska... co ve tvém srdci jest vryta...
Jsem...
Pořád jsem čekala, kdy se u tebe objeví nějaký ten článeček... Hřejivá písmenka, co dokáží pohladit po duši, ať už u tebe na blogu, nebo v e-mailech... Vím, že někdy není nálada, chuť a ani čas... znám to... Jak řekla contritus, Miri není... ale když budeš chtít, vrať se, nebo se ozvi na e-mail... protože mně se taky stýská
Neznám Tě, ale snad tím víc Tě chci...