Pořád jsem čekala, kdy se u tebe objeví nějaký ten článeček... Hřejivá písmenka, co dokáží pohladit po duši, ať už u tebe na blogu, nebo v e-mailech... Vím, že někdy není nálada, chuť a ani čas... znám to... Jak řekla contritus, Miri není... ale když budeš chtít, vrať se, nebo se ozvi na e-mail... protože mně se taky stýská
Neznám Tě, ale snad tím víc Tě chci...
Radost zmizela z tvého žití,
emoce marně snažíš se skrýt.
Trápení v srdci na věky míti,
pláčem zmatek zaplašit.
Ta slova tvoji lásku tají,
toho, jenž klid a duši ti vzal.
Najednou patříš mezi ty, co utíkají,
chtěla bys vědět, co bude dál...
Zkuste a do komentů napište, jak jste dopadli Já měla jen 1 odpověď špatně
Testík zde
Utíkám...
Nejbolestnější je vedle někoho sedět, jen tak se ho letmo dotýkat, plakat pro něj po nocích, ale vědět, že ho nikdy nemůžeme mít...
Dřímám v křesle, když ticho domova protne zvonění zvonku. No zvonění, spíš parádní ječák. Mrknu na hodiny a zděsím se. Jé, má přijet kamarádka a já si tu vyspávám. Vylítnu z vyhřátého místečka jako po uštknutí hadem a běžím otevřít dveře. Kamarádka
Začátek nebo už konec?
Uběhlo pár měsíců od doby, kdy se Alex oženil s krásnou Markétkou. I já si mezitím našla partnera, takže by se mohlo zdát, že je vše tak, jak má být. Kdyby...kdyby jsme si jednoho krásného dne neřekli, že se vlastně milujeme...
Do mobilu ťukám sms. "Pujdes se mnou vecer ven?" Ze seznamu, převážně dívčích jmen, vybírám hned to první. Alex.
V pozdní době po setmění,
nastává čas na sladké snění.
Padá stud a boří se hranice,
být s tebou, to chci nejvíce.
Slova nejsou třeba v téhle chvíli,
ztrácejí se ve vášnivém políbení,
ruku v ruce dojdeme k cíli...
Sluneční paprsky však všechno změní,
co bylo v noci, už ráno není...
Být s tebou, to chci nejvíce,
ale už stojí hranice.
po netu, nudím se, neboť většina účastníků píše dovolenkuje a náhle bum. Vytřeštila jsem oči, zhluboka se nadechla, abych zahnala údiv a pak jsem se začala smát. Kdybych vám to tady vyprávěla, neuvěříte, tak si to radši přečtěte sami zde.