Výkřik do tmy...

Tak jsem se konečně od drahé půlky dočkala té úžasné větičky: "Já vydělávám dost, to ty vyděláváš málo." (větu, že jsem měla zůstat v předešlé práci, jsem už taky slyšlela, i když ne od polovičky).

Všichni víte, že s financemi jsme na tom prachbídně. Kromě mé rodiny (za což jsem velmi vděčná a strašně mě mrzí a štve, že nejsem schopna jim to splácet) mi půjčila minulý měsíc ještě jedna osůbka určitý finanční obnos. A to i přes to, že má také své výdaje, jako každý z nás. Na tom by možná nebylo nic divného, kdybychom se neviděli pouze dvakrát v životě (doufám, že to říkám dobře

... na svou dceru, neboť na vysvědčení měla samé jedničky.  (chtěla jsem vám ho sem hodit, ale jsem opět v nouzovém režimu)  Jsem hrdá i na synka, že školkou proplouvá bez větších průšvihů

A

Můj milý deníčku...

Tož jsem se rozhodla, že se stanu fenomenálně fatální (či fatálně fenomenální?). Začala jsem hubnutním, protože to k tomu neodmyslitelně patří. Pokud je zde nějaký rejpal (jé, vona už zase hubne, stejně prd shodí, ať dále nečte ). Počáteční váha něco kolem 77 kg plus minus 10 kg. Teda spíš

Když vykouknu z okna ven, tak vidím sníh jen... A kvetu, fakt, že jo... Chci jaro...

Byli jsme jen kamarádi, co se měli trochu rádi.
Pak nastala změna, kterou mi rozum nebere,
a já jenom řekla, skončils u mě, frajere...
Přešli jsme do ignorace, nedalo to tolik práce.
Přestali se bavit, a nakonec i zdravit.
Tisíckrát jsem řekla, že mi na tobě záleží,
ale podle