Ležela pod peřinou a třásla se zimou. Srdce svíral ledový chlad a hlavou běželo tisíc myšlenek. Věděla, že je v pasti.

"Měla by sis rozmyslet, co vlastně chceš. Říkáš, že víš, ale nevíš. Važím si Tě, chybíš mi." Z očí tekly horké slzy a srdce dál zamrzalo. Ale nemiluješ, dodala v duchu. V tom byl celý ten problém. Ona ho milovala, on ji ne. Kde nic není, ani smrt nebere. A s tímhle

 ... když se ozve minulost, otevře se stará rána a srdce krvácí... I když se to snažíte potlačit. I když víte, že je to marný. Že se stejně nic nezmění. Že láska buď je nebo ne. A když není, nemůžete udělat vůbec nic. Než se snažit zapomenout. Nevzpomínat. Škoda, že na začátku nevíte, jaký ten výběr bude... 

Dlouho jsem nic do svého letitého deníčku nenapsala, takže je na čase to napravit. :D Po shlédnutí motivujícího filmu Ženy v běhu (doporučuji) jsem si řekla, že když to dá Zlatka, musím to dát taky (pokus o zhubnutí po 69 –

 Já k polovici: Dáš si se mnou víno?

Polovice: Jo, ale ne doma, tam nepiju (chtěl zůstat v kotelně).

Já: Ale kam tady dám malou a víno jsem si chtěla dát s tebou.

Polovice: No vždyť si ho spolu dáme. Akorát ty si ho vypiješ doma a já tady. 

Poznámka pod čarou: Proč jsem ho ještě nezabila?