už tak dlouhý čas ve svém srdci stále tě mám... a co je to tam v dálce, mám strach lásko má, co tak temné a hrozné může být? To je brána pekel, ach lásko má, tam oba dva teď musíme jít... krásná písnička...

...bude líp...

Tahle písnička se mi moc líbí.  Tak snad vám trošku projasním ten mlhavý den dneska. Jinak, protože je toho na mě poslední dobou nějak moc, beru si dovolenou. Krásný víkend všem

Sodu, dostávám sodu... a hned z několika stran... sype se toho na mě čím dál víc... Čekám, kdy přijde nějaká pořádná vlna deprese, protože zatím mi je akorát smutno. A začínám být apatická.  Už se nebouřím, nesnažím se chápat ani řešit, nebrečím, nenadávám, prostě nic. Je mi to všechno jedno. Tenhle stav jsem u sebe nezažila už dlouho. Vlastně ani nevím, jestli jsem ho už někdy zažila.

... žádná velká věc se nestala, jen ty ses náhle zeptala, máš mě vlastně ještě vůbec rád?...

ti nerozumím...

Když nepočítám sourozenecké a postelové šarvátky, tak jsem se nikdy neprala. I když netvrdím, že to občas nebylo na spadnutí...

Není mi do psaní, není mi do zpěvu... Mlčím, poslouchám a doufám...

Přeji vám všem krásný páteční večer a nezapomeňte: mám vás všechny ráda (inspiraci jsem našla u Newold)

A tu něco pro navození správné večerní nálady Takže jdeme na to... a všichni

v autě  Původně tady mělo být další srdceryvné povídání, ale na "červenou knihovnu" fakt náladu nemám, což je vidět i na té písničce