Aneb jak to bylo doopravdy...
Tak jsem se nakonec přeci jen rozhodla, že tu Keigiho trošku poodhalím. I když se snaží tvářit, že mě nezná... Pro ostatní malé upozornění. Pokud Keigiho někdo znáte (i když pochybuji, jak byste ho mohli znát ) radši to nečtěte. Mohlo by se stát, že přijde o iluze stejně jako já...
Protože se šíleně nudím (ne, že by nebylo co dělat, jen se mi nějak nechce), tak tu mám takovou hloupůstku. Napíšu jeden verš a komu se bude chtít, tak může do komentářů hodit pokračování ve formě dalšího verše (pokud se na to dá ještě něco vymyslet) Fantazii se meze nekladou...
Z postele jsem ráno vstala,
kde mám noční košili?