Jsem vítr... co vlasy ti čechrá a po tváři hladí,
Jsem ďábel... co k neřestem tě svádí,
Jsem anděl... co život tvůj chrání.
Jsem voda... co po kapkách tělo tvé stéká,
Jsem milenka... co tě pomalu svléká,
Jsem oheň... co žár v tobě vznítí,
Jsem slunce... co na cestu ti svítí,
Jsem vášeň... co v tobě je skryta,
Jsem láska... co ve tvém srdci jest vryta...

Jsem...

Radost zmizela z tvého žití,
emoce marně snažíš se skrýt.
Trápení v srdci na věky míti,
pláčem zmatek zaplašit.

Ta slova tvoji lásku tají,
toho, jenž klid a duši ti vzal.
Najednou patříš mezi ty, co utíkají,
chtěla bys vědět, co bude dál...

Láska - Obrázky a citáty na profil lide.cz
 

V pozdní době po setmění,
nastává čas na sladké snění.
Padá stud a boří se hranice,
být s tebou, to chci nejvíce.
 

Slova nejsou třeba v téhle chvíli,
ztrácejí se ve vášnivém políbení,
ruku v ruce dojdeme k cíli...
Sluneční paprsky však všechno změní,
co bylo v noci, už ráno není...
 

Být s tebou, to chci nejvíce,
ale už stojí hranice.

Prší a prší a prší. A mně už z toho trošku hrabe. Při utírání nádobí jsem složila báseň. Je napsaná tak, jak mě slova napadala, takže úroveň to nemám pravůbec žádnou

Ohněta

Jednou takhle z večera,
u PC jsem seděla.
Projíždím si blogy známé,
kohopak to tady máme?
Růžovoučký

Takže tahle kratičká básnička se říkávala za dob mého dávného mládí. A protože tato léta jsou již  pryč, prosím o shovívavost, pokud chybí některý rým. A jestliže přeci jen chybí, budu ráda, když v komentářích doplníte.

A já sám, vždycky sám,
na záchod tak pospíchám.
V jedný ruce kus

Dlaní se dotknu, miláčku Tebe
a hned se ocitám v blízkosti nebe.
Pod Tvýma rukama taju jak sníh,
pohledy zvážněly, v dálce mizí náš smích.
S Tebou je všechno náhle tak jiné,
ani ne černé, ani ne bílé.
S Tebou začíná každý den,
život se zdá býti snem.
Den co den, večer, když uléhám,
šeptáš mi kouzelná slova,
to, že mě miluješ, toužím slyšet... zas

On: Už nejsi ta, co po mně touží?
Už nejsi ta, co se kvůli mně souží?
Ona: Co ke mně cítíš, sama sebe se ptám,
z tvé odpovědi ale velký strach mám.
On: Nemůžu mluvit, jsem tiše jak ryba,
již někde předtím stala se chyba.
Ona: Řekni mi, prosím... O co jsi tenkrát stál?
O všechno? O nic?
Možná

Ehm, původně jsem toto chtěla nechat cenzurovat, ale nakonec jsem si řekla, že to snad není tak hrozné. Moc ráda bych řekla, že toho dotyčného mám ráda, ale taková romantika v tom není (nebo ano?) Jen zvyšuju návštěvnost , jsem zlá, já vím

Ó,