Žiju

Tak nějak. Takže stručně ručně události posledních měsíců.

Bydlení

Koupili jsme tu naši ruinu. Vzhledem k tomu, že našetřeno jsme měli nula nula prd, tak jsme to chtěli vyřešit hypotékou. Jenže při té je potřeba barák zastavit. S tím jsme my problém neměli, ale banka ano, protože dle jejich odhadce neměla ta naše kůča hodnotu ani kupní ceny, která byla 250 tisíc. Fajn. Vzali jsme si na to půjčku sice s horším úrokem, než byla zástava, ale pořád to ještě šlo. Domluvili jsme se, že daň z převodu budeme platit my, tak jsem objednala odhadce, neboť dle směrné hodnoty by mi to naše sídlo vyšlo cca na 2 miliony. Pro vysvětlenou, barák je údajně z roku 1902 a taky tak vypadá. Střecha děravá, což konstatoval i odhadce pro banku (ostatně střecha byl ten největší problém), nezateplený, v půlce baráku stará okna, fasáda žádná, prostě vidíte kámen a cihly.

No, nebudu vás dále napínat, odhadce pro finančák nám barák odhadnul na cirka 1 200 000 (no jo, je to ruina, ale máte velký pozemky a jelikož jste součást města, musel jsem vám tam dát cenu, která je běžná ve městě). Doprdele, co na tom, že bydlím od toho města deset kiláků, nemáme kanalizaci, nemáme obchod, poštu, vůbec nic, a bus jeden jeden tam a jeden zpátky. Jo a těmi pozemky asi myslel ten svah, který musím seběhnout, když se k našemu baráku chci dostat, ani pošťačky k nám nechodí, že chtějí mít poštovní schránku nahoře u silnice a ne sbíhat dolů. Málem jsem se šla utopit na zmrzlým rybníce. Daň bratru 36 tis., co kurevsky převýšilo můj odhad. Jsem si říkala, tak 15 tis. Jo, houby s voctem. Takže mě už nikdo nepřesvědčí o tom, že největším zlodějem je stát. No nic, ruina je naše, ale na opravu si bude muset hoooodně dlouho počkat. Doufám, že ještě pár  let vydrží a nespadne.

Vánoce

Vzhledem k výše uvedenému chudé, ale o tom to není. Dalo by se říct, že jsme všichni byli spokojení a to je důležité. Jediné, co mi kazilo náladu, bylo zdraví mých dětí. Začalo to kašlem, pak angínama, dcera měla dokonce dvoje ATB, já angínu prodělala taky (včetně kvasinek spojených s antibiotiky) a zatím jsme skončili se střevní chřipkou. Jo, Silvestra jsem tradičně prospala.

Škola

Stojí. Na diplomku jsem ani nesáhla, kurz učitele tak nějak ani nevím, jestli dodělám. Chybí chuť a vůle.

Tož to by bylo asi vše. Prostě žiju. A když vše ve zdraví přežiju, tak v srpnu přiletí čáp nebo vrána.