Am | Podzimní nálada

 Stejně jako u Lentilky, tak i na mě padla podzimní nálada.

Vztekám se, rozčiluju, křičím, řvu, žeru, kynu, brečím...

Všechno mě sere štve. Práce. Škola. Děti. Manžel. 

Jiříček nastoupil do první třídy. Je s ním hodně práce. Opravdu hodně. Čtení bojkotuje. Psaní bojkotuje. Nesoustředí se. Kamarádka mi řekla, že se chová přesně jako její dcera, která má poruchu pozorosti. Čteme slabiky. Když se po stopadesáté trefí do písmenek a má je spojit, je to katastrofa. Opakuji jako kolovrátek: "s.e., s.e., s.e., jak je to dohromady?" Odpověď: "Me." Říkám: "l.a, l.a, l.a, jak je to dohromady?" Odpověď: "Ma." Vím, že malej není hloupej. Jen kouká, jak by všechno očůral.

 Chce to moře trpělivosti. Bohužel, ta mi docela chybí. 

Naštěstí dcera je šikovná, tuhle jsem se potila při dělení trojciferného čísla jednociferným 

 Za boha jsem nemohla přijít na to, jak ve vzorovém příkladu došli k číslům, která byla pod tím trojciferným číslem. Zavolala jsem tedy manžela. Mrkl na to, řekl, že si to nepamatuje, ať někomu zavolám. Říkám mu, že jsem volala dvěma kamarádkám, ani jedna mi to nevzala. "A na net jsi se koukala?" Na netu jsem postup nenašla. Nakonec jsem si vzpomněla. 

Pomohlo by mi, kdyby  s malým psal úkoly Jirka, jenže jednou mi bylo řečeno, že na to nemá čas. Ne, že by je nikdy s ním nenapsal, ale vždy je to doprovázeno patřičným obličejem či proslovem. 

Svatební cesta

Vzhledem k tomu, s jakým materiálem musím pracovat, jsem to byla já, kdo přišel s návrhem svatebního víkendu. Na delší dobu to u nás nepřipadá v úvahu, to mi bylo jasné. A teď náš rozhovor:

Manžel: "Co uděláme s dětmi?" (že by jednou navrhnul, co s nimi, nebo že by to dokonce zařídil, nemyslitelné).

Já: "Náplanuju to tak, aby mamka měla dovču a požádám ji o hlídání." 

Manžel: "No, ale pojedeme jen na jeden den." Nejspíš jsem se zatvářila nějak debilně, protože hned s patřičnou dávkou překvapení dodal: "Nebo tys chtěla na CELÝ víkend?" 

Já: "No, chtěla."

Manžel: "Ono by bylo nejlepší, kdyby to bylo někde blízko, abych sem mohl večer zajet a nakrmit si (zvířectvo, pro neznalé)."

V tu chvíli jsem to vzdala. "Víš, tak já počkám, až nic mít nebudeme." "No, to se nedočkáš nikdy. Ale koukni a něco objednej."  

Nepohádali jsme se. Odcházela jsem a věděla jsem, že pokud něco budu objednávat, tak to bude víkend někde v lesích s možností odstřelu trofejové zvěře pouze pro manžela. Protože i přes všechno, co o mě přátelé víte, tak se snažím být dobrá manželka a nenutit manžela do něčeho, do čeho se mu evidentně moc nechce. Jen na okraj, zeptal se, jakou mám představu a když jsem mu řekla, že nějaký super odpočinkový víkend s bazénem a masážemi, tak mi řekl, že bazén ano, masáže ne, protože ho nebaví jen tak hodinu někde ležet. 

Tak se mějte krásně, skládejte básně a ... milujte se a množte se...