Am | Ta představa...

 ... že s drahou polovičkou strávím x další let, možná desítek let, ta mě děsí...

Já nevím, pořád se utěšuju tím, že s chlapama je to prašť jako uhoď (stejně jako s ženskýma). Přítel vydělává, doma dělá, s dětmi si rozumí, nekouří a nepije, sexuálně nežije (protože mě to nebaví, jestli má milenku nevím, nepátrám, ale nejspíš ne), nebije nás, není "závislák" na čemkoli. Já vím, že zamilovanost přejde. Ale to je tak těžký... dát kousek lásky, vám, paní, pouze vám, nečekejte na mé vyznání... 

Dneska překvapil (a to jsem si myslela, že už to nejde). Malej strkal prsty tam, kam neměl a náš domácí mazel - prase polodivoké - ho rafnul do prstu. Řval jako turek vod okurek, ve mě by se krve nedořezal, zato z prcka tekla o stošest. Volám tedy drahé polovičce na mobil, neboť pár minut předtím odešlel k panímámě na kafe. "Ahoj, malýho kouslo prase do prstu, teče mu to a nevím, jestli nebude muset na šití." Polovička: "Kterýho malýho?" Měla jsem tam dětí víc. "Našeho." Polovička: "Tak tam nemá strkat prsty. Teď jsem si dal kafe a chci si ho v klidu dopít." "Fajn, tak si v klidu kafíčko dopij" a zavěsila jsem. Nakonec se mi krev podařilo zastavit, přičemž jsem zjistila, že to není tak hrozný. Co drahou polovičku ctí je to, že zhruba za půl hodiny vzkázal po holkách, jestli teda má přijít. Akorát já nevěděla, jestli si ze mě dělá prdel nebo ne. Asi za hodinu se pak ukázal doma a já (světe div se) mlčela. Vono i kdyby to prase malýmu ukouslo celej prst nebo kus ruky, prd by se stalo. Jo a děti si fakt hlídám, prcek věděl, že na prasátko se jen kouká, ruce se tam nestrkají. 

Dnes jsem se taky viděla na fotkách. Ještě teď je mi špatně.

Přemýšlím... nemůžeš vrátit čas, chtěl bys šlánout na pedál, ve vší tý rychlosti si promyslet, co bude dál, co bylo nebude a co  bude, toť otázkou...