V kostce

 1. Alča se vrátila z tábora. Já osobně jsem byla velmi spokojená, protože děti měly každý den nějaký program, Alence jsme mohli psát vzkazy na jejich netové stránce (opravdu je dětem předávali) a každý den se na FB objevily fotky, na kterých bylo vidět, co ten den dětičky dělaly. S čím Alča moc spokojená nebyla, to bylo jídlo, ale budiž. Jediným problémem, který bohužel přetrvává stále, je to, že se jí tam strašně stýskalo. Takže třeba z ničeho nic začne brečet, objímá nás a říká nám, jak moc se jí po nás stýská. Nechce trávit delší dobu mimo domov, ani u babičky, která bydlí ve stejné vesnici jako my a příští rok nechce o táboře ani slyšet. Tak nějak přemýšlím, kam se podělo to dítě, které po mně chtělo, abych se konečně odstěhovala, protože jsem hrozná máma. Kam se podělo to dítě, které bylo u babičky radši než doma? Nepopírám, drzá je stále a to poměrně hodně (na maminku, k tatínkovi si to nedovolí). Čas ukáže, ale je pravda, že dcera překvapila. Snad se to srovná (fotky vložím později).

2. Doma klid a mír. Jirka maká. Mám otlučenou chodbu, posekanou zahradu, střechu na altánku. Chválím ho. Chválím ho i přes to, že je mi momentálně úplně fuk, jestli je nebo není něco hotové. Čekala jsem na to tak dlouho dobu, až jsem rezignovala. Neplánuju, nepředstavuju si, jak by to mohlo vypadat. Chválím ho, protože si to zaslouží. Chválím ho, protože "problém" mám jen já. Studená jak led...

3. Mám skoro metrák. Snaha zhubnout vzala za své. Mně je totiž momentálně fuk úplně všechno. Uvažovala jsem už i o antidepresivech. Bohužel, nic lehčího a účinného bez předpisu neprodávají. 

4. Přijali mě na navzující studium, 18. srpna jdu k zápisu. Nechce se mi. Chtěla bych jít pedagogickým směrem. Bohužel, většina škol je tvrdě placená nebo daleko. Teď jsem si našla studium pedagogického směru na tři roky, výsledkem je Dis. Za semestr chtějí 3 tisíce. To by ještě šlo, ale škola je každý týden v úterý a tuším, že i o víkendech. V každém ročníku je nějaký kurz na týden. V prváku je to kurz zimních sportů. To mě děsí. Chybí mi práce s lidmi... 

5. Jsem otrávená. Smutná. Čím dál více si člověk uvědomuje, že pedagogové jsou zvýhodňováni před nepedagogy, nejen finančně. Jsou důležitější. My ne. Co je komu po administrativě, kuchařkách, uklízečkách, údržbářích... Těch dobrých pedagogů si vážím. Oceňuji jejich práci. Ale kdo ocení tu naši?

6. Píšu divadelní scénář na pohádku. Hrát nebudu. Chtěla bych, ale mám výhrady vůči určitým lidem. 

7. Nejspíš mi odešla pračka. Na novou není, na opraváře taky ne, budu doufat, že to Jirka zvládne. A i kdyby ne, tak ho pochválím. Snaha se totiž taky cení. 

8. Narazila jsem na super blog. Teda blogy, některé fungují už delší dobu. Jen co bude čas, hodím si je do odkazů. Abych je měla blíž... 

13. Krásný večer všem