Každý člověk jednou potká člověka svého života, ale málokteří ho poznají včas...

protistadu: Já taky vždycky rudnu vzteky, když vidím, co dokážou moji spolužáci napsat za paskvil. Na zakládce jsem to ještě brala, protože jsem si říkala, že to jsou prostě ještě nevyzrálé děti... ale i po tom, co jsem se dostala na gympl, pohasla má chabá útěcha. Myslela jsem si, že tam přeci jen budou lidi, kteří budou mít trochu rozumu a ovládat alespoň tak základní dovednost, jako je pravopis. Přiznávám se, že když píšeme třeba sloh nebo jen obyčejné poznámky, koukám někdy sousedce přes rameno. A to ne z toho důvodu, abych opisovala, ale protože mi do očí bije milion hrubek a nejradši bych jí ten papír sebrala a červeně podškrtala . A nepočítám momenty, kdy se mě zcela bez ostychu zeptá, jaké i/y bych napsala ve slově bydlet...