...a slibuji, co jsem slíbila... Jsem zpět... 
Měla jsem a mám toho hodně. Starost o domácnost, o děti, ale co vám budu povídat, vždyť to stejně všichni znáte.
Další akcí byla rozlučka s kamarádčinou svobodou. Večeře a pak diskotéka. Na té jsem byla naposledy zhruba před devíti lety. Ač sama nejsem žádný čahoun překvapilo mě, jak je dnešní mládež prťavá. A mladá. Někteří vypadali na dvanáct, pomalu jsme tam byli nejstarší. Zábava super, ale po zhruba čtyřech hodinách neustálého tuc, tuc, tuc (sakra, to nemůžou zahrát i něco pořádnýho), jsme to zabalili.
Teď v sobotu se ona kamarádka vdává a já konečně vytáhnu ty černobílé šatičky. Příští týden mě už čeká škola, takže času bude zase o něco méně, už jsem si vytiskla rozvrh. Co se týká práce, poslala jsem dva životopisy, včera jsem byla na pohovoru a řeknu vám, nejspíš jsem to projela. Dostala jsem přeložit mail a jak jsem byla nervní, místo kanceláře jsem řekla pošta a bylo vymalováno. Dle mého. Pán mi dá příští týden vědět, ale nepočítám s tím. Nevadí, budu doufat, že si mě pozvou na pohovor tam, kam jsem poslala druhý životopis.
Jinak se mám dobře, děti jsou úžasné, Jirka v pohodě, šatník jsem doplnila o kalhoty do kanclu, jen doufám, že to nebude poslední změna, kterou udělám. Vzhledem k tomu, že jsem si v obchodě těch kalhot vyzkoušela nepočítaně a padly mi jen jedny, je na čase dotáhnout do konce to, co jsem začala, protože takovou zadnici co mám, svět už viděl, tož je třeba z ní udělat něco, co svět ještě neviděl.
Pěkný den všem