(S)prostě

Tak, moje dcera dneska dospěla. Vzala to rychle a z mého pohledu přísné matky špatným směrem. Ale posuďte sami.

Jen, co jsme s malým otevřeli vrátka u babičky, ozvalo se: "Jiřinice pičovice." "Cos to řekla???" zařvala sem. "Nic. Mami, já ti řeknu básničku, jo?" "Dobře." "Hovno, prdel, sračka, to je naše značka, hovno, prdel, kamení, to je naše znamení." Zůstala jsem jako z jara a pomalu vydýchávala. Nejdřív jsem se jí zeptala, jestli rozumí všemu, co říká. Nerozuměla. Tak jsem jí osvětlila věci, kterým nerozuměla s tím, že se takhle nemluví, protože je to neslušné. A jestli ji ještě takhle uslyším mluvit, dostane na zadek.

Před chvílí jsme přijeli od našich. A znám novou básničku. "Máme doma kohouta, ten nám sere do kouta. Já mu říkám ty vole, jdi se vysrat na pole."

Tak vám nevím, kde dělají soudruzi z Čech (rozuměj jako já a Jirka) chybu...