Každý člověk jednou potká člověka svého života, ale málokteří ho poznají včas...

nena: Jsem trošku hloupá, nebo byla jsem! Ale nepokazila jsem večer, pokazil to někdo docela jiný. Přiznávám, přišel další tak trošku kamarád, hráb do zlatého proplétaného drdolu oné paní, zacloumal s ním s větou: -"Co ty děláš na tomhle klíně?" Jo a ten drdol mu zůstal va ruce, všichni jsme potom šli domů, bylo po zábavě, ale vzpomínám na to dodnes!