...a budete jesť ho... a ho... a hovädziu polievku na drevenom tanierku...
Včera
Sluníčko svítí, nebe má barvu blankytu a já si sedím na staré dřevěné lavičce a pozoruju synka, jak si hraje. A je mi skoro všechno jedno.
Byla jsem na pohovoru. Obecní úřad, poloviční úvazek (7100 hrubého), požadovali řidičák skupiny B, práci na PC. Malá, zapadlá víska působící maličko depresivně, stejně jako obecní úřad. Přede mnou byla jiná kandidátka, mladičká holčina, co právě vyšla ze školy. A bydlela ještě dál než já. Proboha, jak se jí to může vyplatit, přemýšlela jsem. Za dveřmi paní povídala a protože mluvila dost hlasitě, nešlo přeslechnout, že nevadí, že nemá praxi a že chtějí, aby u nich někdo vydržel delší dobu. A v tu chvíli mi bylo jasný, že to neklapne. Já jim totiž u pohovoru rovnou řekla, že můžu jen do února, potom bude sedmička hrubého málo. Kamarádka mi řekla, že jsem blbá a měla jsem držet pusu. "A my chtěli i praxi" dodává rychle paní. Pohovor trval pár minut. Zájemců měli dost, ještě jsem si ani pořádně nesedla a už na dveře klepal další pozvaný. Slušně jsem se rozloučila a popřála jim, aby toho pravého kandidáta brzy našli. Takže práce nevyšla, doma se mi hromadí složenky a mně to bylo jedno.
Cestou zpátky jsem se stavila u Jirky a oznámila jsem mu, že to nedopadlo. A že jedu na návštěvu do bývalé práce. S Jirkou je taky všechno v pohodě, občas se chytneme, ale i to je mi vřele jedno. V práci jsem pokecala s holkama, prohodila pár slov s klukama a zjistila jsem, že i přestože jsou pánové moc sympatičtí jaro na mě vůbec neleze. A je mi to jedno.
...videla som raz Boba, Boba, Boba ako z okna ču... a ču... a čumi sa do hory či tam niekde nehori... A stezoval si Peto, Peto, Peto, ze mu smrdi ko... a ko... a koberec v pivnici, žerů mu ho červíci... Kradol Pepa burak, burak, burak, primrzol si ču... a ču... a čudesnú topánku, oderel si tam ajhánku... Keď ťa Karol chytí , chytí, chytí, strčí ťa do ry... a ry... a rybníka malého, napoly vyschnutého... A ja som moc hrdá, hrdá, hrdá, nechci s každým mr... a mr... a mrkvičku polievať a čučoriedky oblievať...
Jediné, co mi není jedno, je zdraví mých prcků. Malej byl v úterý na výtěrech a odběrech krve. Doktorka nechala udělat rozbory snad úplně všeho. Na boku má vyrážku, na kterou jsme dostali kapičky a mastičku. Prý to k té spále nejspíš nebude. Já si myslím, že jo, protože mu zase natekl pindík s pytlíkem. Alču od včerejška bolí ucho. Zvenku. Tvář, břicho a hlava. Dostává nurefen, k doktorce je vezmu až zítra, to bude mít prcek výsledky.
Článečky vaše čtu, jen málokdy komentuju. U Hospodyňky jsem se vrátila do školních lavic. Chtěla jsem být doktroka nebo učitelka v mateřské škole. Po konzultaci s rodiči jsem šla na obchodku. U Renátky jsem se smála. U Sargo staví kostičky stejně jako u nás. U Lentilky jsem se kochala jarními fotkami. Jinak pořád zpívám. V jednom kuse si vyřvávám hlasivky.
PS: Ještě chvíli čekej, nejsem vůbec slepej, vidím, že kolem mě kroužíš... No tak to ani omylem.
A Alča devátá třída
